Strážkyně- Prolog

Jmenuji se Elena Katharin Lucia Laindová. Je mi 16 let. Žiju na Zemi a přes to, to země zároveň není. Možná si pomyslíte co to ta holka mele? Nevzala si něco? Ne nic sem si nevzala a teď vám řeknu co se stalo před 6 lety. Vědci začaly pracovat na přísně střeženém projektu. Cílem tohoto projektu bylo ovládnutí času a prostoru, nejvěčí vědci tehdejší doby na tom pracovaly. Vybraly skupinku vojáků (mezi nimi byl i můj otec) a na těch to zkoušely. Napřed nebyly jejich pokusy účinné a nic se jim nedařilo. Jelikož projekt stál spoustu peněz měli poslední šanci něco dokázat a oni to dokázaly. Vyvolali obrovský portál ve kterém zmizela většina vojáků i vědců. Táta měl to štěstí že ho to nevzalo. Tímto portálem, který začínal v době kdy byla Země ještě mladá a kdy zde žila bájná stvoření, sem začala proudit Magie a také ona bájná stvoření. Mezi nimi byly například draci, elfové, trpaslíci, jednorožci, upíři, duchové a spousta dalších. Nikdo doteď nezná jejich přesný počet. Když se toto stalo portál se zavřel, výše zmíněná bájná stvoření se zde zabydlela a lidem se to vůbec nelíbilo. Magie se dostala některým lidem do krve a z nich se staly mágové. Tehdy sem já a 4 mé přítelkyně začaly pociťovat magii. Ano hádáte správně staly se z nás čarodějky. Každá z nás ovládala nějaký element. Já ovládala všech 5 elementů ( 5= éter. duch. energie), Laura Noel vodu, Emeline zemi, Linda vzduch a Dita oheň. Každá znás dokázala otevřít portál, ne tak velký jako ten první, ale dostatečně silný aby sme se v něm mohly pohybovat. Ti co přišly z prvního portálu nás (lidi) začaly pronásledovat, později se rozdělily na temné a světelné. Každý byl schopný poznat mezi nimi rozdíl ať podle pocitu co z nich šel (to nebyla nejlepší intuice, protože temní to uměly zamaskovat), jejich aury, nebo jejich duše. Někteří lidé stejně jako čarodějové měly intuici a instinkt vyvynutý a proto přežily. První pravidlo bylo Po setmění nevycházej a tím se věčina lidí i čarodějů řídila. jen pamálo odvážlivců to dělalo a ještě méně se jich vracelo domů. My patřily k těm odvážlivcům a samozřejmně rodiče o ničem nevěděli. A tak, tak sme započaly cestu o které sme nic nevěděli, cestu kde sme mohly zemřít.