Líí- 5.kapitola

Jelikož se vám kapitola líbila a já si utržila trochu času tak to tu máte :)

Chudák zrudl omluvil se a začali konečně hrát, jako napovel se začlo tančit a konečně na nás přestali zírat.

"Můžu prosit?" zeptal se s úsměvem Murtangh

"Samozřejmě" nebyla sem z toho právě nadšená, ale vím co se na plese hodí. Takže sem tančila a tančila a tančila až do aleluja. Někteří uměli tančit, třeba Murtangh tančit uměl, takže sem s ním tančila hodněkrát. No jo ten byl šťastnej jako blecha. A stále si mě dobíral, prej sem si ho nějak oblíbila. Chtěla bych vidět jeho, nebo vlastně ne to by dopadlo. Bohužel ne na všechny tanečníky sem měla štěstí, někteří tančily jako by si na nohy vzaly šutry. Taky sem se opila poprvé v životě, ale už teď můžu říct že to znovu neudělám. Snažila sem se napočítat kolik se toho vypila skončila sem u 15 pak mě to přestalo bavit. Umíte si představit jak se mi motá kebule? Vždyť já už ani nevim kde je vpravo a kde vlevo. Pokaždé když sem se chtěla zdekovat mě někdo zase požádal o tanec. Se divim že ještě stojim.

"Pojď odvedu tě pryč, si totálně na mol." Nevíte někdo kdo to je?

"Jasně" mám pocit že víc než odváděl mě táhl do pokoje, ale to už si moc nepamatuju. Vlastně já si pamatuju nejvíc to když sem s někým tančila.

Ráno

Zdál se mi fakt divnej sen byl tak živej, zdálo se mi že sem se vyspala s Murthanghem, no věřily by ste jak sou sny debilní? Otevřela sem oči a snažila se potlačit nevolnost, otočila sem se vedle sebe a tam ležel Murtangh. Ajaj tak tohle není dobrý. Než sem stihla se ve svém monologu dostat dál dostala sem pusu. No odkoho asi. Usmíval se a vypadal šťastně. Usmála sem se na něj, ale v duchu mě málem švihlo. Co sem to provedla?

"Nechceš si zopakovat včerejší noc?"

"Teď ne je čas stávat a mám spoustu práce"

"Ach jo mě necháš čekat" jen sem se usmála a šla se oblíct, něco mi říká že on nebyl na mol tak jak já. Je čas zmizet. Vím že je to krutý, ale byla sem tu dost dlouho a navíc sem měla povinnosti. Když Murtangh konečně odešel z pokoje šla sem si sbalit věci. Osedlala sem Bleska a všechno na něj naházela. Byla sem docela v šoku z toho rána, ale věděla sem že musím odejít, protože sem k němu začala něco cítit. Tohle mi bylo celkem jasný díky náramku od babičky, kterej mě dala aby se nevyspala s někym koho nemám ráda. Logicky z toho usuzuju že k Murtanghovy něco cítim a to se nehodí. Už proto, že mám čajsnout do vejce.

"Počkej tu hnedka tu budu" šla sem hradem v kápi a věčina co mě potkala se uklonila a snažila se dostat někam do alelůja. Stála sem před obrovskýma černýma dveřma kde mělo být dračí vejce. Stráž sem uspala, pomalu otevřela dveře a rozhlížela se. Bylo tam uprostřed místnosti. Bylo krásné a zelené a měla bych si pohnout než mě tu chytí. Vzala sem ho a strčila do brašny. Zrovna sem chtěla odejít. Mám problém a velkej drak jak hora na mě čumí jedním velkým okem, myslim že se naštvanej.

"Hodnej dráček" mumlala sem jak vůl a couvala ke dveřím. Zaklapla sem je a zdrhala k Bleskovy. Jenom co sem triskem opustila brány města uviděla sem Trna přistávat na náměstí. Možná se ptáte jakto že mě nikdo včas nezastavil odpověd je jednoduchá všichni byly na mol. Reflexy žádný a meč ani neudržely. No jo hold to má Galbatorix z toho že málo myslí nad důsledky.

"Dělej Blesku nechci aby mě chytli" Ha ten kůň mi snad rozumí ještě přidal. Musim do Surdy a to rychle. Trn mě pronásledoval, ale víc než naštvaně působil utahaně? smutně? Jenom doufám, že ne kvůli tomu dopisu co sem nechala Murtanghovy. Napsala sem mu, že mě to mrzí a taky že by nám to spolu stejně neklapalo. Po hodině jízdy už začal Blesk zpomalovat, ani se nedivim musel bejt utahaném jak... . Za tu dobu nás Trn mohl klidně chytit, jenže to neudělal. Docela mě to děsí. Jak jen pluje za mnou jako červený flek na modré obloze.