Ekl | PS- 2.kapitola

Učebnice sem už měla mít ve skříňce stejně jako ostatní potřebné věci, to víte tatínek se staral. Takže sem se šla převléct do něčeho, v čem bych mohla na veřejnost, teploměr ukazoval přes 30° a vítr vůbec nefoukal. Vzala sem si riflové minikraťásky a tílko. Vlasy jsem nechala rozpuštěné. Malovat sem se nemusela výrazná jsem dost a navíc není nad přirozenost ne? Do školy jsem šla s Chrisem takže jsme celou cestu prokecali on měl na sobě černé triko a kraťasy což mu kupodivu i slušelo. Lucie jela autem se svou partou podle toho co sem viděla na sobě měla růžové minišaty a byla děsně namalovaná. Nepochopte mě špatně slušelo jí to, ale no mě se to nelíbilo bylo to příliš výrazné a docela mi připadalo jako by se prodávala, ale co já vím třeba je to fajn holka jen na mě je hnusná, ale popravdě řečeno moc tomu nevěřím. Jen co jsme byly na školních pozemcích se na Chrise nalepila spousta děcek jak kluci, tak holky. Na mě také koukaly holky naštvaně a kluci no jako kluci čučí na holku. Rozloučila jsem se s Chrisem a rychle odtud vypadla dost na tom že ,sem nová nemusím být rovnou u těch nejoblíbenějších lidí na škole. Šla sem si vzít učebnice na 1 hodinu podle rozvrhu to měl být dějepis. Takže hurá hledat třídu k této hodině určenou. Došla sem do třídy, která byla už plná mích "spolužáků" našla jsem si lavici úplně vzadu a tam jsem zaplula, vzala sem si dějepis a koukala do učebnice. Takhle sem strávila celý den teda pardon jen do oběda. Na obědě jsem měla problém nevěděla jsem kam si sednou, protože všude bylo plno a já se s nikým nebavila asi s tím začnu, kde teď budu jíst? Drahá sestřička se jen přiblble usmívala a očividně se skvěle bavila.

"Hej Nino pojď k nám máme tu ještě volno." Zařval na celou jídelnu Chris, já celá rudá sem k nim došla a usadila se vedle něho, snažila sem se ignorovat pohledy lidí v jídelně no to mi to pěkně začíná. Celou dobu oběda se mě na něco vyptávali a ani moje neochota jim odpovědět jim moc nevadila. Musím říct, že z jídla moc nemám, protože samýma otázka jsem zapomínala jíst. Chris i jeho přátelé se ukázali jako docela dobrá parta no rozhodně lepší než ty chichotající se slepice mé "sestřičky" ty po celou dobu jídla se chichotali a zkoušeli svoje vražedné ženské choutky na věčinu mužské populace. Docela mi to lezlo na nervy a ani Chris z toho nevypadal nadšeně přece jenom nemohla jsem odpovídat tak rychle jak chtěli. Pak v jednu chvíli jídelna utichla, dokonce i ty slepice sklapli. Otočila sem se, abych viděla díky komu ta změna, spíš bych řekla zázrak, jenže až pozdě sem si uvědomila, že sem to asi neměla dělat. Do jídelny vešel kluk mohlo mu být tak 18 měl černé vlasy i oči, a když je na mě upřel věděla jsem že je velmi nebezpečný. Pohyboval se s elegancí ale i nenuceností a z každého jeho pohybu čišela energie a ryzí no nevím jak to říct. Několikrát jsem zamrkala abych se vzpamatovala a docela se mi to povedlo rozhlédl se po celé jídelně mírně zvedl obočí a všichni se zakoukali do stolu, jen já na něj stále koukala s pochmurným výrazem na jednu stranu byl okouzlující, ale na druhou se mi moc nelíbil. Znovu se na mě podíval a já mu pohled oplatila s tím se usmál a šel si sednou na druhou stranu jídelny, kde na mě měl výhled ale já na něj ne. Docela mě děsilo, jak bylo najednou ticho jako by se ho všichni báli nedivila jsem se jim, on byl nebezpečný a rozhodně sem se s ním nechtěla dostat do potyčky kdo ví jak by to pak dopadlo. Celou dobu jsem cítila jeho pohled v zádech. Najedla sem se a tak rychle jak mi to moje hrdost dovolila sem se vzdálila z dosahu jeho pohledu. Zbytek školy pro mě moc neznamenal přemýšlela sem o tom klukovy a i když sem nechtěla nemohla sem se ubránit myšlenkám na něj. Začínám být moc citlivá. Odešla jsem domů a ani sem nepočkala na Chrise opravdu jsem neměla náladu na to, aby na mě zase křičel(myslím tím jeho volání na mě)a seznamoval se svými přáteli chtěla jsem být chvíli sama a cvičit.

šla jsem do parku a schovala se, sedla sem si na trávu a začala zkoušet levitaci. Děsně zajímavá činnost kdyby vás jedna ku se nesnažila zmrzačit svojí mocí která stojí za zlámanou grešli. No fakt ta holka není normální. Bohužel problém téhle činnosti je, že jste v deliriu takže není lehké vás probrat a no než sem se probrala ona a její kamarádky na mě zaútočily. Vybrala si dobře jen co je pravda každá z nich vládla jinou mocí takže to bylo velice složité navíc to byla směska poloupírek a mágiň. Tohle opravdu nevypadalo dobře cítila sem všechno co se mnou dělo, ale nemohla sem zakročit, pomocí země mě dostali na zem a spoutali, oheň mi běhal vedle těla a pálil mi oblečení i kůži, občas mě nenechali nadechnou a dusili mě pomocí vzduchu a pak mě nechali pořádně promoknout. Tričko nebo spíš to co z něho zbilo se mi nepříjemně lepilo na kůži což mi na sebevědomí zrovna nepřidalo, Lucie moje milovaná sestřička si prostě nemohla odpustit to že mě šla pořezat, řezné rány sem měla na tváři, rukách a dál nebála se ani proříznout tílko. Její kamarádky mágině na mě zase přivolávali kouzlo mučení a takové kdy si myslíte, že ve vnitř vás je oheň. V duchu jsem křičela bolestí a proklínala je. Brzy sem ztratila pojem o čase, ale myslím si, že škola už dávno skončila. Lapala jsem po dechu a snažila se jim nějak bránit, bohužel bylo jich moc. Lucie se smála štěstím asi se zvencla což by mě nepřekvapilo.

"Seš směšná." Zakřičela sem na ni ve chvilce mezi dušením a topením (kouzla pominula).

"Cože sem?" zeptala se a pokynula holkám, aby přestali.

"Slyšela si dobře seš směšná a ubohá!" její výraz potemněl

"No já nevím kdo se tu válí, křičí a vypadá uboze, jsi slabá přiznej to seš jen slabá nicka!" poslední slovo mi div nevplivla do tváře.

"Ale prosimtě, kdyby si byla sama tak tě porazím to víme všichni."

"Tohle si přehnala, budeš prosit o milost, budeš prosit, abych toho nechala!" měla výraz šílence jo ta holka je na hlavu.

"Seš na hlavu." Řekla sem a dál se s ní odmítala bavit.

"Jak chceš." Zavřela oči a začala odříkat.

doháje ne, ne.

"Ne, zastavte ji vy husy, doháje zastavte ji tohle už není sranda, vždyť nás všechny zabije!"

Jenže ty holky byly očividně stejně mimo a  u vytržení jako ona, rychle se sbalili a s větou s tímhle nechci mít nic společného se vypařily. Naštěstí pro mě se s nima vypařili i jejich kouzla a já sem mohla ve svém zuboženém stavu vstát. Pozdě, vstala sem pozdě temnota promluvila.

"Jak se opovažuješ rušit! Co chceš?!" okolo Lucie to žilo temnou mocí a ona jen zírala na černý stín se kterým mluvila.

"Chci sílu ji porazit, alespoň na chvíli mi dej sílu ji zabít!" pronesla a ve mně by se krve nedořezal, nevíte někdo co sem jí udělala?

"Dobře tedy a co mi dáš za tuto službu? Neříkej to neříkej to.

"Lucie sklapni už nebo nás ... ." nemůžu mluvit?!

"Všechno, řekni co chceš a já ti to dám." Blbka je to blbka no tak povol kouzlo jedno pitomý.

"Chci tvoje tělo." Uslyšela sem šramot a když sem se podívala, viděla sem jak de po cestě ten kluk z oběda.Otočila jsem se zpět na Lucii, ksakru nech toho!!

"Lucie ne!!!!" zařvala jsem na ni

"Vem si ho." Ona snad neví s čím si zahrává

"Dobrá tedy dávám ti svou sílu na malou chvíli."

S tím se temnota vypařila a nechala mě se šílenou Lucii samotnou. Otočila se celé tělo jí vibrovalo mocí. Pozvedla ruce a já sem odlétla zastavil mě strom, hold to moc příjemný přistání nebylo, ale jednu výhodu to mělo rozsvítilo se mi věděla jsem co mám dělat.

 tak jo asi to nebyl nejlepší nápad ale já si na žádné jiné nezpomněla. Lucie zaskřípala zuby cítly jsem že moc dlouho to kouzlo nevydrží.

"Kouzlo odebrání!" Lucie zalapala po dechu, když sem se jí snažila sebrat moc. Najednou mě něco odhodilo dozadu a já jsem přistála na tom klukovy.

"Jejda promiň" zamumlala sem a rychle vstala otočila sem se zpět a zakřičela bolestí. Lucie mě nadzvedla do vzduchu a mučila mě. Křičela sem a křičela a pak jsem slítala na zem. Lucie ležela v bezvědomí nad ní ten kluk, díval se na mě a šel ke mně. Zvedla sem se a vykročila k němu.

"Děkuju za pomoc." Řekla jsem otočila se a omdlela rovnou mu do náruče.