Ekl | Strážkyně 2. kapitola

 No zjistila jsem že hrozně pokulhávám s dodáváním článků taklže tady něco máte.

Po 10 minutách sem začala být nervózní doháje kde sou? Ségra už spala takže sem na sebe hodila noční oděv BL a dál čekala, pak se to stalo otevřel se portál a z něj vystoupila skupina lidí v černém hned mi došlo že to nejsou holky od nás, ale ty prevíti co nás unášejí tohle nevypadá dobře, tohle sama nedám. Sem sice jedna z nejlepších bojovnic ale jich je prostě moc. Vykročila jsem k nim a postavila sem se k nim čelem jen mě nenapadlo co říkat naštěstí sem se ani nemusela namáhat jeden z nich přede mě předstoupil a výsměšně začal konverzovat

"Ale, ale kohopak to tu máme. Že by další BL." Měl melodický hlas, ale teď byl úplně sarkastický nesnášela sem, když na mě někdo takhle mluvil. Připadala sem si pak jako malé dítě.
"No to víš šla sem se projít a co tu chcete vy?"
"Hledáme mého bratra, nevíš o něm něco?" nebyl to ten kluk u nás v bytě? Doufám, že ne.
"Ne proč bych měla?"
"Ty nám lžeš, ale to se nedělá, víš lhát starším."
"Jak víš, že si starší?"
"Podle hlasu."
"Tak s tím běž někam." Ozval se tlumený smích a on si stáhnul kapuci dolů mohlo mu být tak 18 měl černé vlasy a oči. Za jiných okolností by se mi celkem líbil ale takhle? Tohle je vyloženě pech no jak se to říká? Ach ano nepřátele si nevybereš, ne počkat to bylo něco jiného.
"Tak co sem starší?"
"Možná o trochu."
"Hmm neučily tě doma že je služné si sundat kapuci, když s tebou někdo mluví?" Copak, copak že by chtěl vědět jak vypadám?
"Ne neučily a tebe doma neučily že je neslušné se bavit s cizími lidmi?" Ušklíbl se a vykročil ke mně
"Stůj!!"
"Nebo co, chceš se prát holčičko?"
"S tebou kdykoliv" šel dál a stále se přiblble usmíval. Něco se mi na něm nezdálo ha už vím co ta hezká dýka co drží to bude ono. Počkat dýka? Na mě? A kurňa tohle setkání se mi líbí čím dál míň. Chvíli sem se musela soustředit než se mi podařilo vytáhnou moji zbraň. Byla to katana nechávám ji v meziportále abych ji nemusela táhnout sebou a měla ji kdykoliv při sobě.
"To není možné, tohle dokáží jen jejich, počkej ty si jedna z těch.....? 

"Jsi nějak mimo copak tohle je na tebe moc?" divně se zašklebil a pak tasil svůj meč no potěš koště zbudí mi ségru! Vyrazila na mě se zjevným potěšením. Člověk by řekl, že po tom čím sem si prošla budu brát boj s člověkem jako oddechovou, ale já to tak nebrala popravdě řečeno se mi to příčilo jasně zabíjet noční tvory budiž ale tohle byl člověk. Stále dokola sem si připomínala že je to sice člověk, ale na opačné straně než já. Jeho meč mi proletěl nad hlavou takže sem ji zaklonila a svezla se mi kapuce. Chvíli na mě koukal, ušklíbl se bojovali jsme dál. Nakonec jsme skončily na kraji lesa bohužel tam sem udělala jednu blbou chybu. Nevšila sem si že sem přestala chránit levý bok a on se mi po něm ohnal, sice sem se vyhnula, jenže sem zády narazila do stromu. Zrovna nejlepší pro boj to nebylo a on byl tak blízko. Rychle sem se po něm ohnala on se vyhnul a tu dýku mi přitiskl ke krku.
"Polož ji." Jeho hlas byl napjatý a těžce oddechoval po našem boji.
"Nechce se mi." Proč to vlastně nepoložím? Přitiskl mi ji víc ke krku.
"Polož ji." To mě štve! Odhodila jsem katanu a ta s menším zábleskem zmizela, zpátky tam kam patří. Spokojeně se usmál a ještě se ke mně trochu přiblížil (jako kdyby nebyl už tak moc blízko), hlavu měl nad tou mojí a jeho rty od jích dělil jen pár centimetrů.
"Jsi docela dobrá bojovnice." zašeptal

"Taky ujdeš, ale mohl by si už odstoupit, je to nepříjemné." Zamumlala sem, zdálo se mi to nepřesvědčivé a na něm bylo vidět že mi to nevěří.Ještě víc se na ke mě nahnul jeho rty se teď vznášeli jen pár centimetrů nad mými. A pak po tak nekonečně dlouhé době mě políbil, lehce jemně a něžně. Na tohle sem nebyla připravená nevěděla sem co dělat, ano měla sem se od něj nějak odtrhnou, jenže sem to nedokázala a nedokázala sem být ani pasivní takže ano začala sem ho líbat též. Chvíli po tom co moje rty odpověděli na jeho polibky se otevřel portál a jím prošli mé přítelkyně napřed byly připravené, ale pak jakmile poznali s kým mají tu čest přešli do obrané pozice. On (asi bych měla zjistit jak se jmenuje) se ode mě se zjevným nesouhlasem odtrhl, zářivě se na mě usmál

"Ještě se potkám, zlatíčko." Zašeptal vtiskl mi poslední polibek a přemýstil se jinak i se svýmy spolubojovníky. Holky se ke mně přihrnuly.