Ekl | Líí- 7. kapitola

 Chtěli jste Líí tak tady ji máte :D

Vyskočila sem zpátky na Bleska a rozjela se za Safirou. Eragon mě dovedl před stan a šli jsme za Nasoudou vůdkyni Vardenů. Představila sem se, no a znáte to tlachaly jsme o ničem. Nakonec jsme si potřásly rukama. Stan sem měla vedle Eragona. Nealovy se zde líbilo, a hlavně se mu líbilo, že mohl mluvit se Safirou. A mě? Mě se tu líbilo že si mě tu každý vážil, už sem nebyla ta služka ale Dračí jezdec. Eragon mě učil bojovat, kouzlit a tak. Byl hroznej učitel jen, co je pravda. Člověka by zabil ještě, že už nejsem jenom člověk to bych to jeho učení nemusela přežít, takhle mám alespoň nepatrnou šanci.

Po měsíci:

Dneska by se měla udát Velký bitva dvou jezdců, no fakticky. Naši špehové nám oznámily že se království v čele s Murtanghem chce učinit definitivní porážku "těm vyhnancům, zběhům a samozřejmě taky těm špinavím Vardenům co se opovažují zbrojit proti Králi Galbatorixovy" takhle to bylo napsáno na vyhláškách rozvěšeným po celém království  taky tam byla žádost o každého bojeschopného muže. Ještě že nejsem muž. No každopádně soudím, že Galba je na to dost bídně. Rozezvučel se poplach a já musela rychle do brnění za necelích 15 minut sem už seděla na koni vedle Eragona a Safiry.

"Měla by ses naučit oblíkat brnění rychleji." Poznamenal na moji adresu a než sem mu stačila něco odseknout už letěl k Murtanghovy a ty dva na sebe začaly něco pořvávat. Jako malí pomyslela sem si a pak ironicky dodala, proč jako vždyť oni sou. Ten den sem pochopila proč Eragon tolik otálel s tím mě poslat do bitvy, nedivila sem se mu po téhle budu mít noční můry ještě dlouho. Zrovna sem bojovala blízko Eragona s Murtanghem kteří nechaly zápasit své draky a sami bojovali na zemi. Murtangh co chvíli po mě hodil okem což je mi záhadou že to vůbec stíhal. Udělalo se mi nevolno a černá barva pokrývala mé vědomí poslední co si z té bitvy pamatuji byl tyčící se voják nade mnou a má myšlenka, že sem určitě mrtvá. Probudil mě hluk z venku. Ležela jsem ve svém stanu a cítila se jako převálcovaná. Z venku se ozývaly hlasy jako by z bitky a mě napadlo že by taky mohly být trochu zticha. Zvedla sem se a zamířila ven nohy mě sotva nesli takže sem byla ráda, že před stanem stál můj drak opatrně sem se ho přidržovala a mířila k tomu hluku. Vojáci i ostatní se přede mnou rozestupovaly a nechali mě projít až k místu odkud se ozýval onen hluk. Vytřeštila jsem oči no to snad není možný! Murtangh s Eragonem byly naproti sobě a měli tasený meče.

"Já tě k ní nepustím!" Eragon očividně zuřil

"Nemáš tady co poroučet chci jít za ní!"

"Na to zapomeň kvůli tobě omdlela!"

"To není pravda!"

"To stačííí!!" zaječela jsem na ně. Otočily se na mě a jenom zíraly. Podívala sem se na sebe a zjistila jsem, že mám na sobě jen noční košili která toho moc nezakryla, ale naštěstí nebyla úplně průhledná. Zrudla jsem.

"Myslím že by jsme měli jít všichni k ní do stanu, chtěla bych vám říct svoji diagnózu." Řekla Angela. Kde ta se tady vzala? Pomyslela sem si asi mi to dneska tankuje pomaleji. Angela nás vzala zpět do stanu a zavřela za námi.

"Blahopřeju!" rozzářila se a podávala mi ruku

"Cože?" Angela protočila oči a stáhla ruku

"Si těhotná."

"Cože?!"

"To není možné, jak, co, jakto?" byla sem v šoku

"To by si měla vědět nee? Přece víš jak se dělají děti, ale budiš muž a žena, ..."

"Já vim jak se dělají děti." Přerušila sem ji mrzutě

"A kdo je otcem? Zeptal se Eragon ve své nevědomosti, ale měla sem chuť ho za tu otázku zaškrtit.

"No přece já, kdo jinej?" řekl Murtangh

"A to víš jak?" odsekla jsem.

"Chceš mi říct, že si mi byla nevěrná?"

"Nevěrná, to asi těžko mi dva spolu nic NEMÁME."

"Teď už jo."

"Sklapni!"

"Ale vždyť je to pravda."

"SKLAPNI, než tě zmrzačím."

"Ale proč?"

"Se ještě ptej, ty debile."

"Já nevím proč se zlobíš vždyť se tak moc nestalo."

"COŽE, tak ono se tak moc nestalo? Tak mi teda řekni kdo se o ně bude starat? Ty si odletíš a já že tu mám zůstat, tak na to rovnou zapomeň budu chodit dál do bitev, těhotná netěhotná!"

"Tak na to rovnou zapomeň budeš pěkně doma!"

"Ne, to mě nepřinutíš."

"To teda jo."

"Ne."

"Vsadíš se?"

"Jo." Přišel ke mně a přehodil přes rameno a donesl kopající, křičící na postel tam mě hodil a držel. To snad není možný, on se mnou zachází jak s malým dítětem.

"Okamžitě mě pusť!" Zařvala sem na něj

"Ne, dokud mi neslíbíš že nikam nepůjdeš nechci aby se našemu dítěti či tobě něco stalo!" chvíli sem tam ještě na něj pořvávala.

"Ehm, ehm, nerada vás tuším, ale prosila bych aby jste toto vypily." Angela nám dvou podávala nějaký nápoj, vzala sem si ho a nedůvěřivě se na ni podívala.

"Nasouda to přikazuje." Řekla se zdviženým obočím. Oba dva jsme to do sebe nalily, začala sem být malátná a všimla sem si jak ho, jak že se jmenuje? Berou nějací muži a vynáší ho pryč, ale to mě už přemohl spánek.