Ekl | Líí- 1 kapitola

Teprve teď jsem se odhodlala zastavit. Vyčerpaně jsem se svalila na zem. Uslyšela sem dusot koně a tak sem zalezla do křový. To může napadnou jen mě. Na palouček předemně docválal kůň. Neměl jezce a tak sem k němu dostala. Na brašně byl připevnění vzkaz. Myslím že se ti bude hodit. Jmenuje se Blesk. Babička ta vždycky věděla co potřebuju. Podrbala sem koně a uvázala ho za uzdu ke stromu tak aby se mohl pást. Lehla sem si do stínů stromů. Z brašny sem vytáhla něco jako spacák. Zachumlala sem se do něj a než by ste řeklo ovce sem spala jako dřevo. Myslím že sem slyšela mávání křídel, dopad, a někdo mě zvedl. Důkaz že sem utahána, až sem úplně mimo. Opatrně otevřu oči a koukám na něco červenýho a něco mě drželo jak plyšáka, otočila sem se. Držel mě takovej hezkej a děsně roztomilej kluk.