Líí- život jedné praštěné holky
Líí, pojď domů.
Už běžím babi.
Copak se děje babičko? Proč mě voláš takhle brzo?
Babička vypadala hrozně, stále se rozhlížela a vůbec se nesoustředila
,,Musíš okamžitě pryč holčičko, jdou si pro tebe."
,,Ale proč? A Kdo?"
,,No přece Galbatorixovy vojáci už tě našli, nevím jak"
,,Babi proč mě hledají?"
,,Si zvláštní, víš přece jak sme tě našli, že jo."
,,V lese nic sem si nepamatovala ani své jméno"
,,Správně a teď už sis na něco zpoměla?"
,,Ne stále nic."
,,Dobře, tohle sme u tebe našli." Podala mi překrásný náhrdelník na přívěšku bylo zobrazeno 5 elementů voda, oheň, země,vzduch, ale co je to poslední, vypadá to jako duch.
,,Babi to je duch?" ,,ano, nasaď si to holčičko."
Tak zvláštně na mě koukala. Neprotestovala sem a nasadila si ho. Jakmile se dotkl mé kůže v oblasti dekoltu začal zářit různými barvami. Zjistila sem, že se vznáším a stále zářím jako vánoční stromeček. Vyplašeně sem se podívala na babičku, ta se usmívala a spokojeně pokyvovala hlavou. Náhrdelník přestal zářit a já sem ″slétla" dolů.
,,Já to věděla holčičko moje" vzala mě do náruče a přitiskla na chvíli k sobě. Podala mi ranec věcí a černý , co to je? babička se uchichtla.
,,Půjdeš pryč a tam se nemůžeš oblíkat jako chlapec. Takhle je to sukně a když ji rozděláš, máš z ní černý plášť. Myslím, že se ti bude hodit." Všechno mi to podala, vzala sem si na sebe plášť.
,,Mám tě ráda babi."
"Já tebe taky, ale už běž. Běž do Dračích hor, alespoň zezačátku se v nich drž a dostaň se do Uru´beanea. Najdi a zachraň poslední dračí vejce."
"Poslední?"
"Dobře mě poslouchej, dohromady sou 3 jezci:
Galbatorix a jeho černý drak Šruikan- není aktivní, ale je velmi nebezpeční lstiví a slizká jako had dávej si dobrý pozor. Pak je Murtangh a jeho červený drak Trn- jsou aktivní a nedoprovolně pomáhají Galbatorixovy. A poslední je jezdec Vardenů Eragon s modrou dračicí Safirou. Jenom sem kývla a vydala se do Dračích hor. Naposledy sem se otočila u předních stromů.Vyděla jsem jak přijeli vojáci mluvili s babičkou a poté .... ji zabili. Rychle sem se otočila a běžela sem pryč po tvářích mi stékali slzy beznaděje a smutku.
Někdy v noci
Teprve teď jsem se odhodlala zastavit. Vyčerpaně jsem se svalila na zem. Uslyšela sem dusot koně a tak sem zalezla do křový. To může napadnou jen mě. Na palouček předemně docválal kůň. Neměl jezce a tak sem k němu dostala. Na brašně byl připevnění vzkaz. Myslím že se ti bude hodit. Jmenuje se Blesk. Babička ta vždycky věděla co potřebuju. Podrbala sem koně a uvázala ho za uzdu ke stromu tak aby se mohl pást. Lehla sem si do stínů stromů. Z brašny sem vytáhla něco jako spacák. Zachumlala sem se do něj a než by ste řeklo ovce sem spala jako dřevo. Myslím že sem slyšela mávání křídel, dopad, a někdo mě zvedl. Důkaz že sem utahána, až sem úplně mimo. Opatrně otevřu oči a koukám na něco červenýho a něco mě drželo jak plyšáka, otočila sem se. Držel mě takovej hezkej a děsně roztomilej kluk.
