Ekl | Strážkyně- 3. kapitola

 Pozor jsou tam chyby no u mě jako vždy ;) 

"Co to bylo?" 

"Kdo to byl?"  a takhle to pokračovalo dál, ignorovala sem je, vzala ségru a prošla sem do sídla tam sem s chmurným výrazem šla do pokoje a do druhého dne se s nikým nebavila. Nemohla sem pochopit co jsem to udělala, jak sem jen mohla vždyť je to nepřítel. Ale i přes to co sem říkala sem nemohla zapomenou na ten pocit, když mě líbal.

"Doháje takhle to dál nejde." Řekla sem už dost naštvaně, zvedla sem se a  šla na výuku co sem měla mít. Holky zrovna měli rozcvičku když sem vešla, všechno ztichlo. No super drby se tu šíří rychlostí blesku. Pozvedla sem obočí a naznačila dívkám, aby pokračovaly. Po rozcvičce se mě jedna z těch statečnějších šla zeptat co tu dělám.
"Co tu děláte, paní?"
"Že bych vás učila? Nebo si snad myslíš že  už nepotřebujete? Že ste tak dobré aby jste mohli do terénu?" snažila sem se o klidný tón, ale soudě podle výrazu na jejich tvářích se mi moc nepovedl.
"Ne paní to si nemyslím." Zamumlala ona dívka a radši zacouvala zpět.
"Do dvojic! Do střehu! Zakřičela sem a nechala je, aby mezi sebou bojovaly. Občas sem se zapojila do boje, občas některé ukázala co udělala špatně, ale vesměs si vedli dobře. Po hodině sem zamířila do společenské místnosti, kde měli být ostatní. Zrovna se bavily o dalších událostech společenského života na který sme byly zvány. Bohužel jsme nemohli ani jednu z nich odmítnout bez patřičného důvodu a proto jsme se rozhodli že na každou událost půjde jen jedna z nás. Dnešní nabídka na další den setrvávala z maškarního bálu, plesu na počet nově narozeného korunního prince, na počest odhalení sochy krále Liona Lia VIII., a další neméně důležité události.
"Jde někdo na ten maškarní?" zeptala sem se když sem si to pořádně prostudovala, na maškarním bude alespoň na chvíli klid a mihla bych tam na chvíli přemýšlet asi tak dvě vteřiny než se rozkřikne kdo jsem.
"Ne nikomu se tam nechce to víš je to u toho krále, co se rád chlubí."
"Myslíš Kirléa?"
"Jo to je on prý to má být tentokrát pořádně přehnané." Docela si umím představit, jak to holky myslí tenhle chlap je strašný vejtaha a jeho syn no ten se to už učí, ale ten na rozdíl od otce zdědil svůj půvab po matce a něco málo dobrých vlastností ze stejného zdroje by se v něm také našlo.

"Tak si to rezervuji kdy to je?"
"Dneska od setmění a máš tam zarezervovaný pokoj, ostatně jako každý jeho host." Holky se šklebily a mě se zrovna vyhlídka noci na příliš měkké posteli nelíbila, ale co jednou to přežiju a poté bude zase klid alespoň na chvíli. Šla jsem do lázně a poté se obléct, vytáhla jsem bílé plesové šaty a škrabošku, maškarní nemaškarní debila ze sebe dělat nebudu. Oblékla sem se a vlasy natočila a sepla dozadu. Nasadila sem škrabošku a vyrazila portálem na královský maškarní (pravděpodobně nudný) bál. Vstoupila sem a div se nezkácela smíchy většina dívek měli kombinaci červeno-černá, rozcuchané vlasy a nalíčený obličej. Tohle sem na sobě měla minule v bílé sem tu byla sama jinak tu byly lidé v zelené, fialové , růžové a dalších barvách. Vešla jsem dovnitř a zamířila ke stolu na protější straně byl obtěžkán jídlem, mezi sáli chodily sluhové se skenicemi vína. Jednu sem si vzala a pokračovala v cestě za jídlem.

"Můžu prosit o tanec?" prudce jsem se otočila a podívala se na muže přede mnou byl celý v černém a zpod škrabošky na mě koukaly jiskrné oči stejné barvy. Zatrnulo mi, okamžitě sem ho poznala.

"Můžu prosit?" pronesl znovu důrazněji. Jelikož sem nevěřila svému hlasu podala se mu ruku a nechala se odvést na parket. Tohle na mě bylo moc točit se s ním na parketu a nechat se od něj objímat, ale utéct z parketu sem nemohla. Vydechla sem teprve až tanec skončil a já šla tančit s princem. Takhle o bylo skoro stále on mě hledal a já se mu snažila vyhýbat. Nakonec mě tak boleli nohy, že sem odešla do prázdného salonu. Zavřela jsem oči a nechala se unášet vlnou úlevy, myslím že jsem dokonce usnula, ne vlastně jsem určitě usnula protože kdyby ne tak bych ho slyšela, ale to předbíhám takže jdeme zpět. Něčí rty mě začali líbat, otevřela sem oči a hleděla do tváře toho kluka jehož jméno zatím nevím. Děsilo mě to, to co se mnou dělal jak mě štval a jak se mně dotýkal nikdy sem tohle nechtěla ksakru, vždyť já sem strážkyně tohle nemůžu!! Ale nebylo to co platné ovládaly mě moje pocity ty co sem tak dlouho potlačovala a oni se mi teď vymkli kontrole. Nemohla sem si pomoct musela sem něco udělat a tak sem udělala, přitiskla sem se k němu obejmula ho okolo krku a pořádně mu to oplácela.  Přišlo mi, že se uchechtl, ale nevím stále jsme se líbali. Začal mě hladit přes šaty, mě se to tak líbilo.
"Ehm, ehm" ozvalo se ode dveří, v nich stál princ krve by se ve mě nedořezal, ten kluk se ode mě odpoutal, chytl mě za pas a odváděl mě pryč, princ nás provázel pohledem a ten kluk ho pohledem propaloval a držel mě dost majetnicky jako by říkal to je moje. Přiznávám byla jsem hodně vyděšená. A to nebylo všechno zašli jsme za nějaký roh tedy spíš do dlouhé neosvětlené chodby plné podivných obrazů. Tam mě přitiskl na zeď a znovu začal líbat, na jeden den toho bylo příliš měla jsem pocit jako bych se vznášela a on byl jediná věc ve vesmíru, byla jsem jasná, to je konec nejspíš můj konec. Přitiskla jsem se k němu takže mezi námi bylo minimum prostoru. Nádherný pocit uspokojení a opojení neopomenul a já si připadala jako topící a on byl můj záchranný kruh. Najednou mi to došlo, došlo mi co to tu dělám a co bych měla dělat, prudce jsem ho odstrčila a lapala po dechu.
"Tohle nemůžem!" vrtěla jsem hlavou oči vykulené snažila jsem se dostat od něj dál, bohužel to šlo špatně když vezmete v potaz že jsem u zdi.

Pohled  jednoho vlezlého upíra:
Díky maskám nikdo nevěděl, že jsem tu což bylo štěstí, pozoroval jsem ty dva, jak se ožužlávaly v salónu i jak později na chodbě, nikdo mě neviděl ani neslyšel a to jsou to prý nejnebezpečnější lovci tady, phe to zrovna, jsou do sebe tak zahledění že by neviděli ani mrtvího, posměšně se usmál Elena se od něj zrovna odtrhla a vypadala jako ztracené ptáče, olízl si špičáky dostal na ni chuť.
"Ona to ještě neví, ale bude moje."

Zpátky k milencům/nepřátelům: 
Koukal na mě a na tváři se mu usadil líní úsměv
"Miláčku, my jsme si souzeni." Řekl tiše a pohladil mě po tváři
"To asi těžko, vždyť neznám ani tvé jméno." Poznamenala jsem suše a odstrčila ho, zase přistoupil.
"Tak ti ho řeknu, jsem Michael." Špitl mi do ucha a políbil na krk "ani si neumíš představit jak dlouho jsem na tohle čekal"  špitl mi, zamručela jsem a vzala ho okolo krku sladce jsem se usmála
"tak to jsi nech ještě chvíli zdát" vrazila jsem do něj a rychle se prosmýkla okolo něj a mířila pryč do svého pokoje. Debil jeden... jak si to vůbec představuje, zakroutila jsem hlavou, ne jak si to vlastně představuji já? Co se to se mnou děje? Vždyť je to můj nepřítel, ale musela jsem uznat že byl opravdu nádherný kus chlapa. AA zastavte mě někdo, co to tu zas vykládám?