Ekl | DZS- 1 část

 Takže tahle povídka je fanfiction na knihu Smečka. A tady je první část

Calla dívka s platinově blond vlasy a zlatýma očima se podívala po třídě plné cizích lidí, kteří ode dneška byly její třída. Povzdechla si a snažils se na sobě její třída. Povzdechla si a snažila se na sobě nedat znát, jak moc jí to tu štve.
"Ticho!" zařval učitel, Calla by mu tipla tak 50 vlasy měl vesměs šedivé, ale oči stále jiskrně hnědé.
"Žáci rád bych vám představil Vaši novou spolužačku Callu Nighshade
"Callo co nám o sobě řekneš?"
"Přistěhovala sem ze Španělska, no a předtím jsem dost cestovala" nějaký kluk v zadní lavici promluvil
"Kde jsi třeba byla?" ach ten je zvídavý
"Japonsko, Itálie, Nový Zéland a další." Odpověděla s pokrčením ramen
"Výborně, můžete si jít k němu sednout, vypadá to,  že si budete rozumět" vzala si tašku a vydala se k tomu klukovi, většina si jí nevšímala až na další 2 kluky a pár holek. Oči upřela na toho kluka v lavici, měl hnědé vlasy se světlými pramínky a zelené oči, tvářil se znuděně, ale v očích se mu blýskalo. Když dosedla ozvalo se zavrčení a to hned několikrát. No alespoň že jsem tu snad právně. Ten kluk se na ni občas podíval, ale ona se ho snažila ignorovat. Čas na oběd, Calla vyrazila se školy rovnou do leza za ní. Měla jen hodinu. Na místě byla za 10 minut, ale ona už tam byla vznášela se kousek nad zemí a skoro neviditelná a průhledná, její kamarádka Cora.
"Hola Cora, myslím, že jsme tu dobře."
"To doufám je to na tobě vidět, že ani ty nemůžeš výt tak dlouho na povrchu, to pitomý prokletí nás všechny vysává."
"Já vím, nehorší je, že nemůžu jíst ani pít, tedy většinou"
"Callo zbývá málo času a brzo tě to vycucne a ty zas budeš x let odpočívat. Sakra Callo štve mě že seš jediná kdo to dokáže." Lehce se usmála to hold byla celá Cora
"Nech to být já to zvládnu jsme blízko jen musím zjisti kde to je." V tu chvíli obě uslyšeli dusot tlap na zemi, i když to byly téměř neslyšené ony je zaregistrovali
"Cora věž někdo sem jde." Cora zmizela s povzdechem, na druhé straně se téměř okamžitě z porostu vynořil nějaký kluk měl blond vlasy a stříbrné oči. Šel k ní.
"Co tu děláš?" zavrčel a ona se zatvářila jako naivní holka co si myslí že něco udělala
"Telefonovala jsem." Pípla a snažila se vypadat co nejvíc vyděšeně, no prostě se chovat jako člověk, ale netušila jak dlouho se ještě dokáže přetvařovat... přimáčkl ji na strom
"Neměla by jsi se tu potloukat tak sama, přeci nechceš potkat někoho kdo by ti ublížil." Měla co dělat aby se nerozesmála, kluci jsou tak naivní, už mu chtěla odpovědět že on je jediný "nebezpečný" koho potkala když tich proťal hlas ostrý jako břitva.
"Nessy, ne měl by jsi náhodou být někdo jinde?" Kluk od ní odstoupil a odešel aniž by cokoliv řekl. Calla se podívala na svého "zachránce" byl to ten kluk se kterým seděla, mířil k ní a mírně se usmívat.
"Ahoj  jsem Shey, moc mě těší." Podal jí ruku
"Calla, potěšení je na mé straně." Stiskla mu ruku než si uvědomila co řekla. Ksakru staré zvyky těžko mizí.
"Jak seti líbí ve škole?" stál kousek od ní
"jo, jde to"
"Callo? Můžu se na něco zeptat?." Polkla a zmateně se na něj podívala
"Můžeš to zkusit"
"Co jsi zač?" jeho zelené oči plály zvláštním plamenem nemohla se přestat dívat i když věděla že tohle by normální člověk nevydržel.
"Jak to myslíš? Co bych byla... samozřejmě, že člověk" povytáhl obočí.
"Nevěřím ti tenhle pohled by člověk nevydržel." Zavrčel, obešla ho a zamířila zpět ke škole, chytl ji a trhl k sobě až narazila na jeho hruď.
"Nevoníš jako jiní lidé a necítím z tebe pocity, ani strach, ani zvědavost, jen tu tajemnou a strašně lákavou vůni" nahnul se nad ní, stále blíž a blíž jako by se jí nemohl nasytit no spíše načuchat. Vytrhla se mu, a ona vytřeštil oči.
"Měl by sis dávat pozor Silinite chorite, občas nejsou věci takové jako vypadají." Zašeptala, pohladila ho po tváři a vykuleného ho nechala tam, Odešla a ani se neohlédla, přesto věděla, že je z něj vlk a sleduje ji, bude ti teď sledovat stále tím si byla skoro jistá. Bylo to po pár dnech zrovna mířila po škole domů bylo jí jedno zda ji Shey sleduje či ne potřebovala odpočívat, ale hlavně hledat Zemi. Přesto myslela i na Sheye na jeho vůni, vůni lesa po dešti a vůni zakázaného. Otevřela dveře a zaplula dovnitř. Ucítila tu vůni, jeho vůni.
"Mám halušky." Zamumlala, šla dál do bytu. Ve svém pokoji ze sebe shodila oblečení a vzala si tenké krátké šaty, šla se napít tedy spíš to chtěla vyzkoušet už jenom pro pocit že stále může něco lidského, ale v obýváků zkameněla, na sedačce se rozvaloval Shey. Vypadalo to, že spí a ona si nemohla pomoci musela se o dotknout, potichu došla až k němu a pohladila po tváři. Chytl ji za ruku a strhl na sebe, poté se překulil takže byla pod ním.
"Jak si to udělala, musíš být čarodějka." Nechápavě se zadívala do jeho obličeje a rudla
" Co jsem udělala?"
"dokážu tě vycítí, chci tě cítit, jsi pro mě jako droga, chci tě chránit, proč?" vypadal zoufale, ale ona nevěděla jak je to možné, Věděla co cítí sama prožívá to samé
"Já, já nevím, pusť mě Sheyi." Vzepřela se proti němu, ale jako by najednou neměla sílu
"ne, chci aby jsi byla moje." nahýbat se k ní, chtěl ji políbit, ale to nemohla dovolit! Objevila se na druhé straně pokoje
"tohle nemůžeš." Hlas měla tichý, smutný.
"Ale proč?" vypadal tak zoufale jak ztracené štěně
"To je jedno Sheyi potřebuji od tebe něco vědět."
"Hmm a co?" neptal se ne příliš nadšeně
Nevíš kde sídlí Zemně??
 zkamenět
"Proč – to –chceš - vědět" jeho hlas byl bez emocí takže věděla že se ho ptát neměla, ale co třeba jí odpoví
"Sem zvědavá." Odpověděla nakonec s pokrčením ramen
"Nelži, chceš tam jít a já se ptám proč." Šel k ní, věděla že je rozzlobený,  a má co dělat aby se ovládat.
"To ti nesmím říct" stále se přibližovat
Ukážeme se mu." Ozvalo se holky a já zbledla, smutně jsem se usmála
"Chceš vědět co jsem Sheyi tak se dívej." Zašeptala, cítila jak mizí a objevili se holky okolo Sheye, ten jen zíral. Otočil se okolo sebe, až zastavil na mě.
"Ty jsi duch?" poulil oči a já se usmála
"Nejsme duchové jsme Dávné." Řekla jsem, holky začali mizet a já byla zase viditelná.
Proto tam chci bude tam tělo Cory." Vypadal zamyšleně pak se zamračil
"A t-tvoje těle je kde?"
"to je na téhle pouti nakonec" zašeptala jsem
"a mě nezbývá moc času."
"Jak to myslíš?" zeptal se
"Takže mi dojde síla a já se vrátím do svého těla na dalších x let."
"Aha" zamumlal a vypadal že za chvíli omdlí
Calla dívka s platinově blond vlasy a zlatýma očima se podívala po třídě plné cizích lidí, kteří ode dneška byly její třída. Povzdechla si a snažils se na sobě její třída. Povzdechla si a snažila se na sobě nedat znát, jak moc jí to tu štve.
"Ticho!" zařval učitel, Calla by mu tipla tak 50 vlasy měl vesměs šedivé, ale oči stále jiskrně hnědé.
"Žáci rád bych vám představil Vaši novou spolužačku Callu Nighshade
"Callo co nám o sobě řekneš?"
"Přistěhovala sem ze Španělska, no a předtím jsem dost cestovala" nějaký kluk v zadní lavici promluvil
"Kde jsi třeba byla?" ach ten je zvídavý
"Japonsko, Itálie, Nový Zéland a další." Odpověděla s pokrčením ramen
"Výborně, můžete si jít k němu sednout, vypadá to,  že si budete rozumět" vzala si tašku a vydala se k tomu klukovi, většina si jí nevšímala až na další 2 kluky a pár holek. Oči upřela na toho kluka v lavici, měl hnědé vlasy se světlými pramínky a zelené oči, tvářil se znuděně, ale v očích se mu blýskalo. Když dosedla ozvalo se zavrčení a to hned několikrát. No alespoň že jsem tu snad právně. Ten kluk se na ni občas podíval, ale ona se ho snažila ignorovat. Čas na oběd, Calla vyrazila se školy rovnou do leza za ní. Měla jen hodinu. Na místě byla za 10 minut, ale ona už tam byla vznášela se kousek nad zemí a skoro neviditelná a průhledná, její kamarádka Cora.
"Hola Cora, myslím, že jsme tu dobře."
"To doufám je to na tobě vidět, že ani ty nemůžeš výt tak dlouho na povrchu, to pitomý prokletí nás všechny vysává."
"Já vím, nehorší je, že nemůžu jíst ani pít, tedy většinou"
"Callo zbývá málo času a brzo tě to vycucne a ty zas budeš x let odpočívat. Sakra Callo štve mě že seš jediná kdo to dokáže." Lehce se usmála to hold byla celá Cora
"Nech to být já to zvládnu jsme blízko jen musím zjisti kde to je." V tu chvíli obě uslyšeli dusot tlap na zemi, i když to byly téměř neslyšené ony je zaregistrovali
"Cora věž někdo sem jde." Cora zmizela s povzdechem, na druhé straně se téměř okamžitě z porostu vynořil nějaký kluk měl blond vlasy a stříbrné oči. Šel k ní.
"Co tu děláš?" zavrčel a ona se zatvářila jako naivní holka co si myslí že něco udělala
"Telefonovala jsem." Pípla a snažila se vypadat co nejvíc vyděšeně, no prostě se chovat jako člověk, ale netušila jak dlouho se ještě dokáže přetvařovat... přimáčkl ji na strom
"Neměla by jsi se tu potloukat tak sama, přeci nechceš potkat někoho kdo by ti ublížil." Měla co dělat aby se nerozesmála, kluci jsou tak naivní, už mu chtěla odpovědět že on je jediný "nebezpečný" koho potkala když tich proťal hlas ostrý jako břitva.
"Nesy, ne měl by jsi náhodou být někdo jinde?" Kluk od ní odstoupil a odešel aniž by cokoliv řekl. Calla se podívala na svého "zachránce" byl to ten kluk se kterým seděla, mířil k ní a mírně se usmívat.
"Ahoj  jsem Shey, moc mě těší." Podal jí ruku
"Calla, potěšení je na mé straně." Stiskla mu ruku než si uvědomila co řekla. Ksakru staré zvyky těžko mizí.
"Jak seti líbí ve škole?" stál kousek od ní
"jo, jde to"
"Callo? Můžu se na něco zeptat?." Polkla a zmateně se na něj podívala
"Můžeš to zkusit"
"Co jsi zač?" jeho zelené oči plály zvláštním plamenem nemohla se přestat dívat i když věděla že tohle by normální člověk nevydržel.
"Jak to myslíš? Co bych byla... samozřejmě, že člověk" povytáhl obočí.
"Nevěřím ti tenhle pohled by člověk nevydržel." Zavrčel, obešla ho a zamířila zpět ke škole, chytl ji a trhl k sobě až k sobě až narazila na jeho hruď.
"Nevoníš jako jiní lidé a necítím z tebe pocity, ani strach, zvědavost jen tu tajemnou a strašně lákavou vůni." Nahnul se nad ní stále blíž a blíž. Vytrhla se mu vytřeštila oči.
Měl by ses dávat pozor Silinite chorite občas věci nejsou takové jako vypadají." Zašeptala, pohladila ho po tváři a vykuleného ho nechala tam. Odešla a ani se neohlédla přesto věděla, že je z ně vlk a sleduje ji, bude ti teď sledovat stále o tom nepochybovala. Po škole zamířila domů bylo jí jedno, zda ji Shey sleduje nebo ne potřebovala odpočívat, ale hlavně hledat zemi, přesto myslela i na Shey na jeho vůni, vůni lesa po dešti. Otevřela dveře a zaplula dovnitř. Ucítila tu vůni, jeho vůni.
"Mám halušky" zamumlala šla dál do bytu. Ve svém pokoji ze sebe shodila oblečení a vzala si tenké krátké šaty, šla do kuchyně, alespoň si čuchnout jídla když už nic a zkusit co z ní udělá nějaký ten doušek pití , ale v obýváku zkameněla na sedačce se rozvaloval Shey. Vypadalo to že spí a já si nemohla pomoct musela jsem ho dotknout, potichu došla až k němu a pohladila po tváři. Chytl ji za ruku a trhl na sebe, poté se překulil, takže byla pod ním.
"Jak si to udělala,, musíš být čarodějka." Nechápavě se dívala" nechápavě se zadíval do jeho obličeje a rudla
"Co jsem udělala?"
"Dokážu tě vycítit, chvi tě cítit, jsi pro mě jako droga chci tě chránit, proč?" vypadal zoufale, ale ona nevěděla jak je to možné. Věděla jak se cítí sama, prožívala skoro to samé.
"Já, já nevím, pusť mě Sheyi."
"Ne, chci aby si byla moje." Nabývat se ke mě nahl, chytl mě políbit, ale to nemůže! Objevila jsem se na druhé straně pokoje.
"Tohle nemůžeš" hlas sem měla tichý, smutný
"Ale proč?" vypadal tak zoufale jako ztracené štěně.
"To je jedno, Sheyi potřebuji od tebe něco vědět."
"Hmmm a co?"
"Nevíš kde tu sídlí Země?" podíval se na mě a zkameněl
"Proč-to-chceš-vědět"jeho hlas byl bet emocí
"Jsem zvědavá." Odpověděla s pokrčením ramen
"Nelži chceš tam jí a já se ptám proč." šel ke mě, věděla jsem že je rozzlobený a má co dělat aby se ovládal.
"To ti nesmím říct." Stále se přibližoval
"Ukážeme se mu."Ozvali se holky a já jsem zbledla, smutně jsem se usmála
"Chceš vědět, co jsem Sheyi tak se dívej." Zašeptala jsem. Cítila jsem jak mizím, objevili se holky okolo Sheye, ten je zíral. Otáčel se okolo sebe, až se zastavil na mě.
"Ty jsi duch?" poulil oči a já se usmála
"Ne nejsme duchové jsme Dávné. Řekla jsem, holky začali mizet a já byla zase viditelná.
"Proto tam chvi bude tam tělo Cory." Vypadal zamyšleně pak se zamračil
"A t-tvoje tělo je kde?"
"To je na téhle pouti na konci." Zašeptala jsem
"A mě nezbývá moc času.
"Jak to myslíš?" zeptal se
"Tak, že a mi dojde díla a já s pak vrátím do svého těla na dalších x let." Pokrčila jsem rameny jako by mě to příliš nezajímalo, ale opak byl pravdou
"Aha" zamumlal a vypadal že za chvíli omdlí
"Takže je vás 5?"
"Jo a ty musím najít. Ptám se tě Sheyi pomůžeš mi?" Koukal na mě a vypadalo to jako by sváděl vnitřní bitvu, zvedl hlavu a s odhodláním se zeptal
"Tak co hledáme?" usmála jsem se a jemně ho objala, pak sem se stáhla a posadila se na pohovku, vzal místo vede mě
"Hledáme místo a která symbolizují 5 elementů u každého bude tělo jedné z nás."
Má to nějaké pořadí?" bylo vidět, že ho to opravdu zajímá"
Jistě Země tam najdeme Coru a chránit ji bude nějaký hmyz. Voda tam je lilia, chránit ji bude něco mořského a mělo by to být v jeskyni pod vodou. Vzduch Zoey, mělo by to být někdo na kopci, prostě na vyvýšeném místě a chránit ji bude nějaký pták nejspíš Sokol, ostříž nebo Orel. Oheň tam je Dita mělo by to být na místě kde hodně poblíž slunce a chránit ji bude ohnivá liška náš mazlíček, poslední je éter tam sem já je to někdo pod zemí a chránit mi budou nejspíš duchové nebo přízraky."
"Myslíš, že to zvládneme?" vypadal nervózně. Jasně, budeme muset teď Sheyi mi pověz nevíš a nějaké jeskyni, kterou Kaliáni střeží." Nechápavě se na mě zadíval
"Kaliáni?" protočila jasem oči
"ti kterým sloužíš."
"Jo, no střeží jeskyni  v údolí, zavedu tě tam" vypadal zaraženě.
"Co se děje?"
Jo, neměl bych tam chodit
"Neboj." Usmála jsem se
"Teď běž domů Shey chci jít spát." Nervózně si promnul ruce
"No víš já jsem řekl že se dneska už nevrátním."
Chceš tu přespat?"
"Jestli ti to nebude vadit."
"V pohodě, první dveře nalevo to je pokoj pro hosty."
"Díky." Zamumlal a odešel šla jsem k sobě do pokoje lehla si na postel a usla.
Shey nemohl dlouho usnout řekl si, že by se tady mohl porozhlédnout. Nejzajímavější byla místnost plná portrétů. Na všech byla Calla, na některých na sobě měla hodně staré šaty. Na tom prvním byla asi v tunice a kalhotách, dalších byly šaty a přibývali tam i dívky. Bylo jich na konci 5. Otočil se a zrak padl na obraz zakrytý plátnem,  strhl ho a zkameněl. Byla tam Calla s jeho pánem. Držel ji okolo ramen a vítězně se usmíval, ona měla i přes úsměv smutek v očích. Musím odtud pryč, pomyslel si a vyletěl odtamtud jako raketa. Vešel do jiných dveří na posteli spala Calla, došel k ní, byla průhledná a bílá. Vypadala jako duch. Usmál se.