Akemi - 1. kapitola

 Popisek postav přidám později 

Zadívala jsem se na dveře klanu a poslouchala křik uvnitř. Za tu dobu co jsem tu nebyla se očividně nic nezměnilo. Kromě mě. Já se změnila až moc. Podívala jsem se na sebe. Měla jsem na sobě černé oblečení podprsenku, kraťasy, chránič na levý loket spojený síťovinou ke kloubovým rukavicím, na druhé byla pouze rukavice. Chrániče na kolena na pravé noze byla též síťovina až k botám, vše v černé barvě. Černé vlasy rozpuštěné a padající do půli zad. Přemýšlela jsem jak dlouho jsem tady nebyla. Pět let? Možná i více... Spíš více. Znak Fairy Tailu jsem měla na břiše na pravé straně též černé. Černou mám ráda... Jako můj otec. Pousmála jsem se a rozrazila dveře do svého cechu. Tolik, tolik let. Ne že by se toho moc změnilo, musela jsem si pomyslet, když jsem se skrčila nad prolétávajícím džbánkem. "Koukám, že se tady toho moc nezměnilo, džbánky lítají stále... Akorát jste starší..." Usmála jsem se na všechny a šla k baru. Během cesty jsem se snažila poznat nějaké tváře. Ta opilá bude Kana, ti dva peroucí asi Natsu a Gray... Jo nemá to tričko je to Gray. To schovávající se za sloupem neznám... Bloncku taky neznám. Lissiana, Elfman, Makarov, Erza a Mira nějaké děti... Počkat děti?! Zamrkala jsem no oni na mě taky koukali jak puci. Nakonec jsem tedy zamířila k Makarovovi. "Vrátila si se." Poznamenal a otevřel oči zadívajíc se na mě. "Ano, a tentokrát na delší dobu, potřebuji aby se mi na jedno zranění někdo podívá," stiskla jsem rty k sobě, "nechce se totiž zahojit." Přikývl, že rozumí. "Wendy, mohla by ses na to prosím podívat?" Okamžitě se sem vydala dívka s modrými vlasy, spíše ještě dítě. Jedno z těch co jsem neznala, usmála jsem se na ni. Zkusila se na mě též usmát ale když přišla dřív a začichala vytřeštila oči, zvědavě jsem se na ni dívala, ale ona nic neříkala. Na mém těle nebylo moc nezakrytých míst a proto stačilo se k ní otočit zády aby viděla rudé cákance. Rány na zádech se otvírali a zase zavírali až v příliš rychlém sledu. Už to ani nebolelo. Nekrvácela jsem díky magii jenž jsem na sebe použila pro zachycování krve. Přeci jenom kdo by chtěl chodit jako krvavý salát že? Wendy mě tedy začala léčit. "S čím jsi zase bojovala?" Otázal se Makarov když k nám už mířil i zbytek obsazenstva. Dva čichající (Natsu a Gajeel), jeden stále neoblečený, Erza, ta bloncka a zbytek jenom koukal. "Po chvilce se rány přestali otvírat a tak jsem se znovu usmála. "Díky, Makarove to s čím jsem bojovala už je mrtvé, myslím že není třeba se o tom dále bavit." Přivřel oči, ale přikývl že rozumí. "Použila jsi To?." "Ne naučila jsem se více druhů magii, použila jsem je." Vypadalo to, že si oddechl. No já jsem se mu nedivila. Oba dva jsme věděli jak to vypadá když To použiji. Natsu dál čichal až se dostal ke mně. "Ten pach znám.... Kdo jsi?" Naklonila jsem hlavu na stranu.

Chystala jsem se odpovědět, když jsem spatřila záblesk jiných blond vlasů. Těch co mi připadali jako slunce mezi mraky. A pak se tam objevila. Malá dívka, dívka jenž založila Fairy Tail. Legenda, Vílí Taktik, První mistr. Rozšířili se mi oči a změkly. Tak dlouho jsem ji neviděla. "Mami.." Zašeptala jsem k překvapení ostatních jenž na mě zírali, to už se však přenesla ke mně a usmála se. "Dcerko, chyběla jsi mi." To už všichni koukali s pusama otevřenýma a koukali z jedné na druhou. Jediná podoba byly zelené oči. Nakonec ticho prolomil Makarov, který zakašlal. "Takže, nevím kdo z vás si na ni pamatuje a kdo ne, ale tohle je Akemi Vermilion, Mavisina dcera. "Jak můžeš být její dcera? Jsi stejně stará jako my." Zeptala se bloncka. "No za prvé zajímalo  by mě tvé jméno, za druhé protože jsem byla v jakémsi hibernačním spánku, dlouhou řadu let. Dalo by se říct.." A pak už to jelo, jedna otázka za druhou a velká drbárna. Musela jsem zápasit s Kanou v pití což jsem samozřejmě prohrála. Už i tak jsem skončila opilá a na klíně Greyovi, což se asi moc nelíbilo dívce za sloupem, po chvilce jsem se dozvěděla že se jmenuje Juvia a Greye furt otravuje. "Co to je tady za hluk?" Ozvalo se ode dveří když dovnitř vstoupil Laxus, vypadal jinak. Tedy byl starší, svalnatější, vsadila bych se že i silnější. A neměl už tak chladné oči. To bude ta hlavní změna. Trošku vrávoravě jsem se postavila. "Princík Laxus nám došel, no já raději jdu." Vrávoravě jsem se tedy vydala ke dveřím když mě raději chytl Gray s tím že mi pomůže. "Jen jeden člověk mi takhle říkal... Akemi tys tu tak chyběla..." Obrátil oči v sloup. "Já vím, tys mi taky chyběl Laxusi, sice asi jako vyrážka ale jo..." "Stále stejně milá." "Stále stejně mrzutý." Vyplázla jsem na něj jazyk a nechala se Greyem odvést do ubytovny. Spadla jsem na postel načež mě, chudák, musel zakrývat, ale řeknu vám ty sny! No jo nikde se nespí líp než doma.