Akemi - 2. kapitola

 Tak tady je druhá kapitolka, jelikož mě prostě nebaví to po sobě číst a i když to přečtu stejně nevnímám tak čekejte chyby :D jinak bych řekla že to nejhorší mám snad za sebou a už do konce roku (tohohle) snad tolik písemek najednou nebude. To je pak slušně řečeno na zbláznění. Ohledně starých povídek, nevím, nevím jestli je dokončím momentálně mě k nim nic nenapadá. Po téhle povídce nebo možná v průběhu sem hodím jednorázovku na Naruta.

Probuzení bylo poněkud peprné, bolela mě hlava a když jsem se posadila pořádně jsem se zamotala. Myslím že o tom jak se mi převracel žaludek mohu pomlčet. Každopádně nakonec jsem se po hodině dokopala k tomu se trošku zkulturnit a vyrazit znovu do cechu. Řeknu vám nebylo to o nic tišší než včera a Kana zase pila. Já se jí divím, i když vlastně ne vypadá spokojeně... V těch sudech. Erza momentálně u baru jedla koláček takže jsem se k ní připojila, rezolutně odmítnouc Mirinu nabídku jídla nebo pití. Zavřela jsem oči lehce vydechnouc než se ozvalo třísknutí židlí a rozlícené hlasy Greye a Natsua. "Ty ohnivá palice!!" Dál už neposlouchala a naprosto vypnula veškerou pozornost. Koho  by taky bavilo stále je poslouchat že? Její rozjímání však přerušil hrubý náraz do jejich zad, což ji trošku rozladilo. Ehm trošku víc... S vražedným výrazem se otočila na ty dva pitomce, kterým ještě nedošlo do jaké šlamastiky se dostali. Očividně to ani nebavilo ani Lucy která se zvedala ze země. Akemi na ni kývla a pak obě vykročili k těm dvoum. Lucy vzala Natsua a Akemi Greye za ucho odtáhnouc je za sebe. Naštvané nadávání tak vystřídalo bolestné kňučení. Akemi se jenom potutleně usmála. Možná trošku nadšeně. Ostatně kdo by si to neužíval že? Odtáhla ho k židli a násilím ho do ní vtlačila. Když se na mě vyjeveně podíval už jsem měla nachystaný naprosto nezáživný obličej s hodně velkou dávkou nudy. Jenom oči mi blýskaly jako při bouřce. Když to zase vypadalo, že se půjdou rvát znovu jsem Greye chytla a ucho a držela. Nadával pěkně, zatímco já jsem pila jablečný džus a přemýšlela. Potřebovala jsem misi. Nějakou lehkou a krátkou. Pustila jsem Greye, který si oddechl, a se zamyšleným výrazem a sklenkou v ruce jsem se vydala k tabuli misí. Okouněl tam i Natsu. Někdy mi opravdu připomínal namydlený blesk. Jeho hyperaktivitě se nic nevyrovná. Prstem jsem si zaťukala na ret a vzala jednu misi s nějakou mořskou obojživelnou potvorou. "To je mise třídy S, na tu nesmíš." Ozval se dotčeně Natsu chtíc mi sebrat papír. "Rozhodně mohu, ještě furt jsem na tom líp než ty." Vyplázla jsem na něj jazyk a dala misi Miře.

Vyzunkla jsem svoje pití a za podmračeného Natsuova pohledu se vydala ke dveřím. "Staříku, jak to že ona může a já ne!!" Soptil už Natsu u mistra. "Protože se se mnou." Ozval se však místo mistrova hlasu znuděný hlas z horního patra cechu. Obsaj jeho slov u všech vyvolal úžas i já koukala jako puk.  To už však byl u mě a vystrčil mě ze dveří. Já si akorát stihla všimnout že i mistr se diví, ale Mira ta se usmívá. Beztak dostala dohazovačsou náladu. "Co to má znamenat, Laxusi?" Ignoroval moji otázku a ptal se sám. "Kam vlastně jdeme?" Stiskla jsem rty k sobě, "jdeme k moři, řádí tam nějaká potvora.... Neodpověděl jsi." Pokrčil rameny. "Chtělo se mi." Oznámil jenom, ale to už jsme vyrazili na nádraží a odjeli. To byla odpověď jak... Noha. Nebalili jsme nic ostatně neměla by to být dlouhá mise a jídlo nebyl problém sehnat kdekoliv. Cesta byla dlouhá a Laxus není zrovna komunikativní typ. Tudíž jsme po cestě nemluvili. On koukal na mě a já z okna. Všimla jsem si obdivných pohledů dívek. Laxusovi svaly zase jednou zabodovali. Po pár hodinách jsme vystoupili v nevelké vesničce. "Vy budete mágové z Fairy Tailu." Přeměřil si nás pohledem postarší pán, na mě se koukal nedůvěřivě za to na Laxuse s obdivem... Zase. To není fér jsem stejně dobrá jako Laxus. "Zavedu vás teď do pokoje kde si můžete odpočinout. To monstrum vychází stejně až v noci." To bude zajímavé, pomyslela jsem si a vyrazili jsme za tím mužem. Až do smrákání jsme s Laxusem seděli na pohovkách. Ale já jsem nechtěla aby mě doprovázel. Nikdo nesměl odhalit moje schopnosti. "Spi Laxusi," zašeptala jsem a když se překvapeně otočil, luskla jsem prsty.