Holka nebo kluk?

 Tak tady je slíbené FF na Naruta 

Malé ušmudlané dítě, jehož barva pokožky a oblečení stvořila podivnou nahnědlou barvu s ne nevýraznými vlasy, jejíž barva též nešla poznat stálo u stromu a koukalo na děti s rodiči, kteří je tam vedli. Nejvýraznější na tomto dítěti byly zářivě zelené oči a hrdý postoj. V této vesnici si jej nikdo nevšímal, bylo jako vzduch. Možná, dítě se zamyslelo, ano tři vlastně čtyři lidi o něm věděli. Naruto, Sasuke, Třetí a Kakashi. Naklonilo hlavičku na stranu, když spatřilo ty první dva. Nebavili se spolu, jen na sebe hodili ty své výrazy. Dítě se otočilo a odešlo zpět tam, kde bydlelo. Což vlastě byl sklep jednoho rozpadlého domu. Tedy skoro rozpadlého.

O NĚKOLIK DNÍ POZDĚJI 0-8 LET

"Šmudlo?! Hej Šmudlo!" Ozval se ve sklepě rozesmátý hlas načež dovnitř skočil malý blonďáček a s úsměvem se díval na svého kamaráda. "Ahoj Naruto, jakpak se máš?" Provrtal tmu tichý hlas a vzápětí se zmíněný Šmudla objevil. Zelené oči se dívali na Naruta a ten ho objal a vzal za ruku. "Pojď, pojď. Půjdeme na ramen!" Už ho tahal blonďáček. Nechal se tedy vést a poslouchal jeho brebentění. Přesto si však všiml smutku v Narutových očích. "Zase na tebe byly takový," Zeptal se tedy opatrně. Věděl jaké trable má blonďáček a také věděl proč. I když tuto informaci Naruto nevěděl. "Jo, nevím, co s tím mají, dneska na mě házeli rajčata, či co to bylo." Šmudla ho popleskal po zádech. "Jsou to blbci, vůbec tě neznají." Pronesl nakonec. Naruto jen přikývl, protože se před nimi vynořil Ichiraku ramen. Obě děti si pak dali ramen a celý zbytek dne si hráli...

Druhý den Šmudla seděl na lavičce a koukal někam do aleluja. "Čao." Ozval se černovlasý kluk a došel zbytek cesty, posadíc se vedle. "Jak ti je?" Ozval se Šmudla. Černovlasý jen pokrčil rameny. "Lidi si šeptají jako bych snad neměl uši. Litují mě, a kdo ví co." Zatnul ruce v pěst. "Ale to budou dělat vždy, příjmy jejich soustrast a nezlob se, myslí to dobře." Odvětil tedy Šmudla. Saskému jen blýsklo v očích. "Nejdeme k nám, určitě máš hlad, a potřebuješ se vykoupat. Na holku jsi strašně špinavá. Odtušil Sasuke, ale přesto vzal Šmudlu za ruku a táhl pryč. Šmudla na něj upřela své zelené oči. "No co." Hodil na ni mini Uchihovský pohled. "Nekoupu se." Rezignovala nakonec a nechala se odtáhnout. Tento den se snažila ho rozesmát. Když odešla, narazila na ANBU. "Chce s tebou mluvit Hokage-sama." Odvětil jen, chytl ji ha ramena a přemístili se do kanceláře.

"Mám pro tebe misi." Odvětil Hokage, dítě si z kapsy vytáhlo čelenku a nasadilo si ji, aby bylo vidět, ke komu patří. "Půjdeš do Sunagakure, chci abys svým talentem toho co nejvíce zjistila.

Máš tu obvyklý balíček. Tento ANBU tě doprovodí. Obvyklé přípravy znáš. Odteď jsi Sayuri." Přikývla, že rozumí a nechala se přemístit do lázní. ANBU se už o vše postaral a po dvou hodinách odtamtud vycházelo krásné děvčátko s kaštanovými vlasy, zelenýma pronikavýma očima a v zelených šatech. Rozpustile se usmála na muže s páskou přes oko, který vypadal jako pirát, i když šátek byl spíš kovbojský. "Mám tě doprovodit co nejdál." Usmál se na ni Kakashi. Sayuri se ho chytla za ruku jako malé děvče a společně vyrazili. Občas se na ně někdo z Konohy podíval, ale jinak ji ignorovali. Nevšimla si, ale černých očí, jenž ji zamyšleně sledovali... Nezáleželo na tom, jak moc se po ní kluci sháněli, už ji neviděli. "Šmudla" zmizela z povrchu zemského jako vítr

SUNA ANEB CO SE DĚLO 8-11 let

Sayuri do Suny přišla jako vnučka zemřelých obchodníku a jako sirotek. Bydlela u milé babičky, která pomáhala v krámku. A při tom všem plnila svoji misi. Zjistila, že Shukaku sídlí v klukovi jménem Gaara. Bohužel také zjistila, jak moc špatně to nese. Zjišťovala další informace a při tom se s Gaarou seznamovala. Viděla jeho strach ze samoty, vztek na lidi a další věci. Možná proto s ním trávila tolik času. Ale všechno jednou končí a i tahle mise byla úspěšně zakončena. Načež Sayuri přestala být Sayuri a zlomila Gaarovi srdce kvůli nesplněnému slibu.

MISE, MISE, MISE 11-15 let

Ninja s čelenkou značící Konohu seděl nad vodou a zíral na hladinu jako by nic. "Hej Makoto, jdeme!"  Řval už od lesa další ninja. Makoto se tedy neochotně zvedl a šel za svým společníkem. Od ohně už se ozýval další smích. Makoto na ně upřel lhostejné zelené oči. Věděl, že si z něho střílí, ale bylo mu to jedno. Vraždy, mise, hledání, to bylo to, co teď dělal. "Hej Makoto... Máš tu dopis od Páté." Makoto chytil letící dopis a rozbalil ho. –Makoto je čas aby ses vrátil zpět do své kůže, Tsunade-sama...-. Makoto se úlevně zasmál a s prostým ahoj odešel.

DÍVKA, JENŽ TANČÍ S BIJUU 15-... let

Jmenuji se Kumiko, jsem kunoichi z Konohy a momentálně bojuji po boku Shinobi ze všech vesnic. Je to pro mě jako splněný sen zvlášť, když vidím, jak se moji přátelé zlepšili. Doufám, že to i vydrží potom, tenhle mír. Většinu války jsem bojovala po boku Kakashiho avšak teď jsme tu všichni. Bojujeme proti Juubimu. Tedy abych to specifikovala. Dobojovali jsme. Momentálně je většina pod genjutsu, které může zabít a moji přátelé, tedy Naruto se Sasukem a Kakashim bojují s nějakou ženou. Nevím jak je možné, že to na mě nezapůsobilo< ale snažím se odtamtud někoho dostat. Nejde mi to však. Třesu se stromem a bodám do něj kunaiem. Nic nepomáhá, Po tvářích mi tečou slzy, protože vnímám, jak je to vysává. Tohle mě ničí. Někdo mi položí ruku na rameno a já se po něm oženu. Uskočí a dává ruce na znamení míru. Poznám čtvrtého Hokageho, Narutova otce. "Děvče, jak to že to na tebe nepůsobí?" Ptal se hned druhý Hokage jenž se objevil se zbytkem Hokage. " Já... já nevím." Odvětila jsem trošku koktavě. Nevím, co to do mě vjelo. Taková jsem nikdy nebyla. Před dalšími otázkami mě ochránilo objevení dalšího muže. Byl mi povědomí a při tom neznámí. Jeho oči se na mě upřeli. "Takže ty jsi tu také... Zvláštní, dlouho jste se nesetkali všichni ti na jednom místě, ale tvoje síla bude teprve probuzena," naklonila jsem hlavu na stranu nechápavě na něj hledíc. Asi jsem natvrdlá, ne dobrý ostatní to také nepobírají. Najednou jsem jako by došla do transu. Cítila jsem obrovské množství chakry, známé chakry. Před očima mi vyvstalo devět obrázků a devět jmen. Poté byla chvíli tma načež se pak vynořila dívka jenž tančila a při tom skládala pečetě. Ten tanec mě přitahoval jako bych i slyšela hudbu podle nichž se pohybovala. Nádherná... Magická... Probudila jsem se. Ležela jsem na zemi a ozývali se hlasy. O něčem debatovali. Vstala jsem. Naruto se zrovna loučil se svým tátou. Musela jsem se při tom pohledu usmát. Poté však, když zmizeli mrtvý, začal Sasuke mlít o tom jak zabije pět kagů a udělá reformu. Vše za pomoci síly bijuu které nakonec také zabije. Vytřeštila jsem oči a přišla k nim. Sasuke ovládl bijuu a ty se vznesli načež se z nich stali koule nevím čeho. Mým tělem procházel vztek, jedna vlna za druhou. Mísili se do sebe a vztek mohutněl. Z úst mi vyšlo zavrčení, to jsem však už Sasukemu vrazila pohlavek. Hlava se mu otočila na stranu, na tváři měl otisk mé dlaně. Teprve teď se na mě všichni podívali. Stála jsem tam v očích nezměrný vztek, tělo napjaté a ruce zaťaté v pěst. "Co si, co si o sobě vůbec myslíš? Jaká revoluce... Chceš zase napnout vztahy jenž se teď uklidnili? To nevidíš, že nenávist zmizela? TO je revoluce. To co chceš ty je jen další zabíjení, z něhož vznikne jen další nenávist. Kolikrát ti mám říkat, že máš také vnímat ty ostatní!!" Všichni na ni koukali jako puci. Sasuke se zvláštním výrazem, Naruto i ten zbytek s vytřeštěnýma očima. "Vy se znáte?" Zeptal se Kakashi. Sasuke se ušklíbl stále na mě hledíc. "Jasně to je Šmudla." Naruto teď hypnotizoval pohledem mě. Ta dívka s růžovými vlasy zase jen zírala. "Ty jsi Šmudla? Ale Šmudla byl kluk." Ozval se Naruto, otočila jsem se na něj. "Nikdy jsem neřekla, že jsem kluk to tys mi tak říkal, jen sejm tě u toho nechala..." Pokrčila jsem rameny. Najednou jsem ucítila Sasukeho teplý dech na uchu. "Tak mě zastav," rozhořčeně jsem se k němu otočila. "Nenechám tě brát bijuu jejich svobodu. Trpěli i tak dost." Sasuke se arogantně ušklíbl načež složil pečeť, nic se nestalo. Ale já ucítila bolest. Stupňovanou bolest jenž nepatřila mě. Zadívala jsem se na devět koulí ve vzduchu. "Tak dělej... Vidíš nic nezmůžeš." Stiskla jsem rty k sobě v mysli mi běželo jak moc jich chci pomoci. Zachránit je. Napřed se z mého těla začala uvolňovat chakra. Všichni strnuli a hleděli na mě. Uslyšela jsem tu krásnou hudbu jako předtím. Zněla mi v hlavě pobízejíc mě do pohybu. Nemohla jsem odolat. Prvně se mi začali vlnit boky a pak jsem se roztančila zavříc oči a soustředíc se na tu překrásnou hudbu. Bolest v mém nitru utichla a chakra stoupala. Neviděla jsem polekané výrazy, neviděla jsem jak koule povolovali a neviděla jsem ani tu chakru jenž se uvolňovala ze země. Neviděla jsem jak lehce bijuu dopadli na zem. Jejich oči byly stále pod Sharinganem, ale píseň neskončila. Okolo mě se utvořilo 8 klonů a všichni jsme zamířili k jedné mocné chakře. Každý k jednomu démonovi. Píseň vrcholila. Vznesli jsme se do vzduchu. Do úrovně obličejů bijuu. Pak jsem/jsme jim položili ruku na čumáček. Najednou píseň skončila, to jsem prudce otevřela oči a veškerá chakra jenž se hromadila tancem se uvolnila, pohledem z očí do očí. Povolilo to. Jejich oči byly zase normální a já s výkřikem začala padat dolů. Klony zmizeli. Kurama před nimž jsem byla však všechny překvapil, když mě chytil a položil jemně na zem. Sasuke  byl tak v šoku z toho co se stalo, že od svého plánu odstoupil. Taky co jinému mu zbylo při pohledu na do obličejů ne zrovna dobře naladěných bijuu.

Co bylo dál není podstatné, snad jen že strom své zajatce pustil. Musela jsem Gaarovi, Narutovi, Kakashimu i Sasukemu vysvětlovat co se se mnou dělo. I to proč jsem se nikdy nerozloučila. Jediné o kom jsem nemluvila, byl Makoto, přesto to bylo složité vysvětlování.

DOSLOV

Nakonec všechno dopadlo dobře, že. Sasuke si to tedy nechal rozmluvit. Horší to však bylo se mnou. Gaara byl i přes vysvětlování mírně naštvaný, protože jsem prý nesplnila slib. Potýkat se s dotčeným Kazekagem není nic moc. Proto mě Pátá vyslala do Suny. Gaara trucoval však dlouho...