Radši mlčim něco ze mě vypadne něco čeho bych pak litovala.. opatrně sem se vymanila z jeho objetí a snažila se najít díru v tomhle divném cosi. Našla sem ji, vylezla vem a pořídně se rozhlídla. Kurňa napadlo mě. Předemnou byla obří ještěrka. Počkat to není ještěrka to je .... DRAK. Červenej, on je červenej a to znamená.. znamená, že je to drak Galbatorixova jezdce Murtangha, áha to by ten týpek vevnitř, hups. Bágli byly naštěstí u toho stromu kde sem je nechala. I Blesk tam stála tvářil se víc než vyděšeně. Ani se mu nedivim. Být jim tak je po mě. Opatrně sem to nandala na koně a vyrazila pryč. Napřed potichu a pomalu. Až pak triskem. Napřed sem myslela, že je to v pohodě jela sem u okraje lesa a nikde nic. Pak se objevil stín a drak přistál před náma. Blesk rychle zabrzdil a pak se postavila zadní. Spadla sem a pěkně si natloukla.
"Doprčic, seš snad napalici nebo co, víš jak to bolí? Nadávala sem Murtanghovy. Usmál se a pomohl mi na nohy. Chtěla sem se mu vysmeknou, ale nepustil mě. Kurňa ten má sílu.
"Co po mě chceš" zavrčela sem na něj.
"Co by si řekla? Naklonil se ke mně a snažil se mě políbit. Rychle sem uhla hlavou, jen se tak zvláštně podívat a pak se protáhl, jako by říkal no- jak- chceš.
"Budeš moje osobní služka" no tak tohle určitě nebyla otázka.
"A to jako proč?"
"Ále ta poslední umřela v boji, zapomněl sem jí říct ať vypadne" nasucho sem polkal. To se ze mě střílí nebo to myslí vážně? Koukala sem na toho imbecila a snažila se něco vymyslet. Zrovna sem ho chtěla poslat někam když se v dálce ozvalo dusání a pak vyběhl oddíl vojáku, poznala sem v nich ty co šli po mě. Čučela sem do očí několika chlapům. Byly to ti co mi zabily babičku, vlna vzteku se ne a ne dostavit. Asi protože sem si uvědomila že nemám na výběr.Podle jejich výrazu si neužili hooodně dlouho, no podle toho jak vypadali se ani nedivim, potkat je sama tak mě švihne a už mě nevkřísí (neříkám to nějak často?). Myslim že bych si to měla shrnout takže 1) drží mě silnej imbecil co mě chce za služku a mám takový tušení že nejenom to 2) je tu banda nadržených debilů 3) asi jediná kladná když pudu s tim imbecilem dostanu se do Urubanou, ale budu služka. Hold svoboda je v trapu. Murtangh nebo jak se menuje my pošeptal do ucha
"Dám ti navýběr, buďto půjdeš se mnou a nic se ti nestane, nebo tě tu nechám s nima" koukla sem na něj jestli to myslí vážně, myslel až moc.
,, Půjdu s tebou" spokojeně se usmál a pomohl mi nasednou na jeho ehm draka, mezitím řekl vojákům až toho koně i věci zavedou do stájí a věci přinesou za ním. Sedl si za mě a pevně mě chytl okolo pasu, zpomněla sem si na ranní probuzení. Mírně sem se roztřásla, ale ne zimou spíš pocitem co to ve mně vyvolávalo. Co se to se mnou děje?
"Je ti zima? Dám ti plášť jestli chceš." Nestará se nějak moc?
" Ne, děkuju mě zima není jen, jen sem si na něco zpoměla."
"A na co?"
"To je fuk" no přece mu nebudu vysvětlovat svoje myšlenkové pochody. Zbytek cesty sme spolu nemluvily. Přistály jsem na obrovském nádvoří nějakého hradu, který nebil nic moc. Okamžitě se k nám začali hrnout vojáci. Něvěděla sem co dělat, tak mě Murtangh vzal a nějak dostal dolů. Radši nechci vědět jak.
"Pojď za mnou" řekl chladným nezbarvým hlasem, zvláštní změna hlavně po tom co se tolik staral. Šla sem za ním a cítila se jako trotl, protože na mě všichni čučely. Došli sme k nějakým dveřím, otevřel je a pokynul mi abych ho následovala. Celá žhavá. Vešli sem do obrovské místnosti, která měla sloužit jako ložnice, obyvák a šatna.
"Tamhle je koupelna, a támhle budeš bydlet" Ukázal na nějaké dveře. Můj pokoj mi celkem vyhovoval, byla tam postel a komoda na věci pak velký koš plný věcí na úklid.
Dokonce sem tam našla valchu. Ani sem si nevšimla že celou dobu na mě čučel a když promluvil málem sem vylítla z kůže.