Krutý zákon - Menší problém

18. prosinec 2014 | 11.08 |

 Takže další díleček Krutého zákonu... Snad se líbí :)

Zaklepal jsem na dceře dědovy pracovny. Měl jsem mokré vlasy od koupele. Už jsem dál nebyla Marise, byl jsem zase Makoto. Vešel sem dovnitř se kloněnou hlavou. "Soudě podle tvého výrazu jsi nedokázal zjistit informace, co se stalo? Obvykle býváš lepší." Děda jako vždy koukal do papírů na stole. "Uklonil jsem se. "Omlouvám se, dědečku, ten kluk si jako nevěstu vybral mě a proto jsem byl nucen utéci." Vypadlo ze mě. Čekal jsem cokoliv, řev, výtky, ale rozhodně ne klidnou odpověď že mám odejít. Něco se mi nelíbilo.

" Makoto-senpai, Ryuu-senpai pro vás posílá, čeká v tělocvičně." Pronesl trošku zakřiknutý blonďáček s kloboukem a tak jsem se na něj s díkem usmál. Docela by mě zajímalo, co chce. Na chvíli jsem pocítil strach, že na to přišel. Ale dával jsem si pozor! Zakroutil jsem hlavou, načež jsem šel k tělocvičně. Opravdu, byl tam a seděl na bedně s očima upřenýma na mě. Jeho tyrkysové oči byly zamyšlené. "Volal jste mě, Ryuu-senpai?" Zeptal jsem se tedy, když nic neříkal. "Makoto, tvoje rodina podniká v bezpečnosti, že? Slyšel jsem, že máte i detektivy zběhlé v hledání lidí..." Polil mě ledový pot. "Ano." "Chci, aby pro mě našel jednu dívku." Polkl jsem. Tohle se mi líbí čím dál méně. "A koho, senpai?" Vytáhl kus papíru podajíc mi ho. "Jmenuje se Marise, bohužel nic dalšího nevím." Zamračil jsem se. Sakra, sakra... To je patálie. Ale jedna cesta mě napadal. "Nejsem si jist výsledky, jméno je málo." Zahleděl jsem se na obrázek mě, jako dívky. Byl opravdu dobrý. "Ano toto mi nepomůže. Ale zkusím, co budu moct." Málokdo je tolik dobrý a ti nejlepší jsou naštěstí pryč. S úklonou jsem se vzdálil.

"Ticho kluci! Pozítří jdeme do teplých pramenů." Zahučel náš sensei načež se ozval ohlušující rámus. Kluci na sebe pořvávali a Eric vedle mě už začal bláznit. Já jsem zbledl. Co jsem dneska komu udělal? Eric mě bouchl do zad. "Taky se tak těšíš?... Ty jo Makoto to bude bomba." Dál už jsem ho neposlouchal... Radši... Tohle bude problém.

"Dědečku, potřebuji omluvenku do horkých pramenů." Všiml jsem si jeho úsměvu. "Ale ty tam pojedeš." Hleděl jsem na něj s vytřeštěnýma očima, "ale." "Žádné ale... Co bylo dál." Vypověděl jsem mu tedy rozhovor s Ryuuem. "Tak to bychom ho neměli zklamat. Měla by ji jít nakoupit... Marise." Zalapala jsem po dechu. "Jak to myslíš, dědečku?" Odložil pero a zadíval se na mě. "Ten byt bude Marise. Odteď tedy budeš hrát jak Makoto tak Marise." Děsilo mě to. Ale dědečku, to je nemožné." Slonil se zpět k papírům. "Tak dosáhni nemožného. Teď běž a nezapomeň koupit nový mobil pro Marisu." S úklonou jsem se vzdálil.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře