Krutý zákon - Peklo

19. leden 2015 | 15.58 |

 Muhaha konečně mi zkončili zkoušky. Název kapitoly je vystihuje naprosto přesně. Učit se, učit se, moje hlava protestuje ještě teď :D Ale zase mám teď kkonečně alespoň týden volno. Kapitolky jsou teď už krátké.Takže užijte si kapitolku já už nebudu otravovat zbytečnostmi :P

Kodrcavý autobus a Daichiho věčná dobrá nálada, to byl děs. Každopádně představa koupání  s klukama to bylo ještě horší. Navíc s námi jeli další třídy. Při příjezdu a po rozdání klíčků všichni hodily tašky do pokojů  rozběhnouc se do vody. Já však začal vybalovat. Zrovna jsem se stěhoval do jedné z postelí, když dovnitř vstoupili moji spolubydlící. "Super Makoto, přesně jak jsem chtěl" Překvapeně jsem se otočil na Ryuu- senpaie a toho blonďáčka. ""Proč nejsi ve vodě?" Hodil tašku na další postel a začal se vysvlékat, rychle jsem se otočil zpět k tašce. " Nechce se mi." Odložil jsem rádoby znuděným hlasem, vzal peněženku a šel do města. Nejlepší možnost jak se vyhnout otázkám. Vrátil jsem se večer, když už spali. Opatrně jsem si vzal věci do koupele. V šatně jsem si ověřil, že tam nikdo není a teprve pak jsem se vysvlékl. Konečně volnost. Od obinadel a prsou po umělé bouli v kalhotách. Položila jsem se do vody užívajíc si teplou vodu. Najednou se však rozrazili dveře a dovnitř vlezl ten blonďáček. Vykřikla jsem rychle před sebe dajíc ručník. Kluk ztuhl a zadíval se na mě. V té chvíli jsme byly oba rudí. Třeštila jsme oči a on koukal s otevřenou pusou. "Makoto...Se... senpai? "Vykoktal ze sebe. "Nikomu to nesmíš říct, slyšíš?! Přísahej!!" Vypadal snad ještě vyděšeněji než předtím. "Přísahám." Upravila jsem si osušku, aby byla okolo těla. Zvedla jsem se, načež jsem šla k šatnám. "Už je tu volno, věřím ti... Nezraď mě." Odebrala jsem se tedy zpět do pokoje. Když jsem se probudila, byl na pokoji jen blonďáček. Něco v jeho pohledu mě zaráželo. "Mohl bych dnes zůstat s tebou senpai?" Zeptal se mile a tak jsem pokrčil rameny. "Jasně,..." Významně jsem se odmlčel hledíc v očekávání jeho jména. "Jmenuji se Akira." Přikývl jsem. Zbytek dne jsme procházeli městem a povídali si. Akira byl zábavný společník. Zvlášť, když odhodil tu svou bázeň. Odpoledne jsme lízali zmrzlinu, když okolo nás prošel chichotající hlouček holek, kterým jsme se očividně líbili. Mě to však nezajímalo a Akira, no ten měl oči pro mě. Trošku divné. Ale jednu výhodu to mělo, už jsem nebyl sál a Akira mi pomáhal zachovat mé tajemství. Jenom Ryuu se divil, ale on měl co říkat, furt se ptal na Marisu...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře