Ekl | Líí- 3. kapitola

"CO čumíš to si nikdy neviděl někoho když se zrovna vykoupal nebo co!" ušklíbl se

"Vyděl, máš něco pod tím ručníkem, neměla by si tu být tak .... Nalehko.

"Řekl si že se vrátíš až večer tak VYPADNI." Někdo zaklepal a vešla služka, když ho uviděla začala se klanět jak hadrová panenka, pak se koukla na mě, spoře oblečenou a zrudla jak rajče.

" P..P..Promiňte, já já ne..n.. nechtěla sem ru.. ru.. rušit." Koktala a chtěla ještě pokračovat, jenže sem ju utla.

"Vůbec nerušíš nic se neděje, vím jak to vypadá ujišťuji tě že to tak pouze vypadá." Sladce sem se usmála, ona mi podala věci a vystřelila ze dveří. Murtangh na mě hodil vražedný pohled, něco si zamumlal podvousy a konečně vypadl. Měla bych začít přemýšlet co to zase plácám za kravinu, to snad není možný. Druhej den se stal zázrak Murtangha odvolaly do bitvy tak sem měla volno a vesele trajdala po hradě. Našla sem místo kde je schovaný vejce taky sem začala flirtovat s jednim vojáčkem, no fakt jedinej hezkej vojáček na hradě a já na něj natrefim. Konečně se na mě usmálo štěstí bohužel ne na dlouho. Každém den sem chodila za ním a přitom nenápadně zjišťovala různý informace. Bylo to třetí den kdy Murtangh odjel, zrovna sem se procházela po hradě (no spíš sem se snažila zdekovat před opilým vojákem) když mi podklouzli nohy a já sem letěla dolů jako kus šutru. Naštěstí mě chytil ten vojáček (ten hezkej) chvíli sme se na sebe koukaly a pak mě políbil, oplatila sem mu to a vesele sme pokračovaly dál, postavil mě na zem a pořádně mě chytl. Za námi se ozvalo pronikavý EHM. Naštvaně sem se otočila a hleděla na Murtangha (a doháje tohle se mi nelíbí to se musel vrátit zrovna teď?). Jeho tvář byla bez emoce, ale z očí mu šlehaly blesky. Poslal mě do pokoje a seřval vojáčka, pak to zkusil i na mě takže sme se porafaly. Náš rozhovor vypadal nějak takhle:

On: Můžeš mi vysvětlit co to mělo znamenat? Vždyť tě může využívat!

Já: To je mi najednou starostí s využíváním!

On: A není to pravda?! Takhle by se mohl dostat na vyšší pozici, kdyby si s tebou začal a ty ses za něco přimluvila!

Já: Každej není karierista jako ty!

On: Tak tohle si o mě myslíš? Že sem karierista? Že se mi tohle líbí?

Já: Co já vim znám tě teprve chvíli a už teď mi lezeš na nervy!

On: Nechci aby ses s ním znovu setkala!!

Já: TY mi nemáš co zakazovat s kým se mám scházet a s kým ne! Oči se mu zůžily na malé štěrbinky, chytl mě za ramena a přitáhl k sobě.

On: To se teda pleteš holčičko, já ti to klidně zakazovat můžu. Patříš mi!!

Já: Nejsem věc abych ti patřila. Já nepatřím nikomu jen sama sobě!

On: Už nikdy se s ním nesetkáš jasné.

Já: ty jeden arogantní kreténe, nenávidím tě. Otočila sem se a zamířila k pokoji, přede dveři sem se ještě otočila.

"Vždycky si budu dělat jen to chci a ty mě nemáš právo nic zakazovat. S tím sem práskla s dveřmi a nevylezla sem až do rána."