Ekl | Strážkyně- 1. kapitola

no nic moc a je dost krátká každopádně já nemám moc čas.

Smrt, ten den sem cítila smrt. A i přes to, i přes to sem je opustila a odešla za prací co mi řekli. Měla jsem zůstat a bránit je. Možná, že bych je ubránila. Nadávala sem si a potlačovala slzy, které se mi hrnuly do očí. Proč jsem vlastně odešla? Ach ano, hořce sem pomyslela jak mě přinutily jít ven se psem a sestrou. Já sem nechtěla jít byla sem hrozně unavená po předešlé noci strávené lovu, ale to naši samozřejmě nevěděli. Na lovu sem byla kvůli černému bratrstvu, jedna naše ´´sestra" vyzvěděla, že tam budou také. No viděly sme je, ale utekly nám. Měla bych vám vysvětit proč sme po nich šly. Zase nám unesly tři členky a i přes snahu nás ve vedení sme nedokázaly žádnou dostat domů. Něco sem zaslechla, zvedla sem se a zamířila ke dveřím zkontrolovat ségru. Byla v pohodě a hrála si, protože si myslela, že půjdeme ještě na výlet. Oddychla sem si a opřela se o zeď vedle dveří. Zavřela sem oči a snažila se to vydejchat. Bohužel to byla chyba, když sem se nekoukala kde se vzal tu se vzal nějakej kluk co mě chytl a na té stěně přimáčkl, otevřela sem oči a dívala se na toho debila. Měla na sobě kápi a mě hned došlo, že je z Černého Bratrstva. Ccc co tady dělá, no to je docela blbá otázka lisuje mě ke stěně. Vražedně sem se na něj podívala, ale on se tlemil až mu z toho spadla kapuce, určitě nebyl starší než já měl hnědě vlasy a tmavě hnědé oči.

"Nikdy by mě nenapadlo že se Bílá Lilie chytit takhle snadno, kluci říkaly že je to těžký, ale tebe chytit to bylo taaak lehké. Ty budeš nováček coo?" smál se ten dotyční. Naštvala sem se mě do nováčka nikdo nadávat nebude, a už vůbec ne takovej jeliman. Soustředila sem se a dotyčný byl za chvíli na zemi. Otevřela sem portál do našeho sídla a společně s teď už vězněm se tam vydala. Jenom co sme vstoupily se okolo nás shromáždily ostatní členky. Jedna předstoupila přede mě a mírně se uklonila hlavou pak se zamračila na vězně a tázavě se na mě zadívala.

"Jeden z Černého Bratrstva byl tak smělí aby zůstal v mém domě, teď je to náš vězeň, odveďte ho někdo do vězení musím jít zpět." Řekla sem a otočila se zpět, chtěla sem už jít když mě zastavil hlas jedné z nejmladších členek.

"Ale kdy se vrátíte? Upřela na mě svoje velké hnědé oči bylo vidět že se bojí, přiklekla sem k ní.

"Neboj se on je už neškodnej a já se brzo vrátím i s ostatníma ano?" usmála sem se na ni a prošla portálem zpět. Už sem se na ně nedívala rovnou sem sbalila věci a odešla za sestrou.

"Poť sluníčko pudeme na ten výlet" vzala sem ji za ruku a vedla ke stájím tam sem osedlala Kikky (moje klisnička je černo-bílá a je moc hezká) nedivte se že takový divný méno byla sem malá když sem ju dostala. Napřed sem tam dala ségru a pak se tam vyškrábala sama. Opatrně sem jí stiskla patama a vyjeli sme. Cesta byla v pohodě jen občas sem měta takový divný pocit no nakonec sme na tu louku dostaly. Rozložila sem deku a ségra na ní usla. Opatrně sem se od ní zvedla a šla sem omrknou zda tu nikdo není. Zatím to vypadalo dobře nikoho sem neviděla.