Muhaha konečně mi zkončili zkoušky. Název kapitoly je vystihuje naprosto přesně. Učit se, učit se, moje hlava protestuje ještě teď :D Ale zase mám teď kkonečně alespoň týden volno. Kapitolky jsou teď už krátké.Takže užijte si kapitolku já už nebudu otravovat zbytečnostmi :P

Kodrcavý autobus a Daichiho věčná dobrá nálada, to byl děs. Každopádně představa koupání 

 Takže další díleček Krutého zákonu... Snad se líbí :)

Zaklepal jsem na dceře dědovy pracovny. Měl jsem mokré vlasy od koupele. Už jsem dál nebyla Marise, byl jsem zase Makoto. Vešel sem dovnitř se kloněnou hlavou. "Soudě podle tvého výrazu jsi nedokázal zjistit informace, co se stalo? Obvykle býváš lepší." Děda jako vždy koukal do papírů na stole. "Uklonil

 Zaškrťe mě prosííím. Já vím řekla jsem že to sem dál. Mám to přepsané, jenom jsem to prostě nepřednastavila -.-" Ach jo, blbnul mi net a učitelé se snad zbláznili. Ostatně ani teď to není med, ale mám asi hodinku času. Budu ráda když mi vydrží net. Navíc mi skolabolval mobil takže se hádat s našima.... prostě super začátek měsíce. Doufám že se máte líp než já :D ale ne všechno není zase

 "Makoto! Makoto, jdeme hrát fotbal!" Křičel už z půlky chodby můj nejlepší kámoš Daichi. Povolil jsem si límeček a převrátil oči v sloup. "Hej normálně," začal a mě bylo jasné, co přijde, "viděl jsem takovou kočku," zadíval se z okna a oči mu zasvítili, "hele támhle jde s tou tvojí stíhačkou." Oba jsme se ušklíbli. Meredith opravdu

 Takže tuhle povídku budu přidávat po částech podle toho jak se jmenují, etoo, nedivte se žee je jedno krátké a druhé dlouhé až až ... No byla bych vděčná za komentář nebo hodnocení takhle nevím jestli se to vůbec nekomu líbí.

Všechno nebo spíš tato fraška začala, když mi byly tři roky. Náš císař vydal zákon,